Už za pokladnou čekala pěkná kolekce dřevěných plastik Tomáše &Stolby, umím si představit, že bych se na něco takového dívala i doma, což rozhodně o mnoha jiných výtvarných počinech říci nemohu. Do této expozice se neplatí vstupné, a proto můžete nahlédnout, když půjdete jen procházkou kolem.

Hlavním důvodem mé návštěvy však byla výstava s názvem Kočárky a kolébky (ze sbírky Miloslavy &Sormové) mapující období druhé půle devatenáctého století až do poloviny století dvacátého. Ovšem vedle kočárků, v nichž se vozila miminka skutečná, objeví návštěvník bezpočet jejich menších kopií pro panenky. Nicméně za svými „většími podobami“ nikterak nezaostávají ani ve zdobnosti, ani v důmyslnosti konstrukcí. Asi málokdo tuší, že tzv. trojkombinace existovala již v devatenáctém století, a že se vyráběly i kočárky pro dvě děti najednou, kde starší sourozenec seděl a mladší ležel. Než se ale dostanete k postýlkám na čtyřech kolech, spatříte vitrínu s úžasným dívčím krojem, téměř sto let starým, ve své letní i zimní podobě, a s ohledem na to, že jej nosila zhruba odhadem dvouletá dívenka, působí nesmírně roztomile. Stejně jako šatičky, a kabátky ušité pro děvčátka a vedle jejich menší kopie pro panenky, kdy se jejich materiál využil celý, tudíž majitelka i její hračka vykračovaly po městě v totožné látce i střihu. Podle slov paní &Sormové, kterou o víkendech potkáte přímo v expozici, tato „móda“ zůstala typickou především pro dvacátá a třicátá léta dvacátého století.

A do třetice k oblečení musím zmínit krásnou soupravu ke křtinám, včetně zavinovačky pro kojence. Křest jako jedna ze svátostí znamenal významný krok v životě každého narozeného človíčka. Bohužel fotografie ze starých křtů svých prapředků objevíme asi málokdy, nicméně určitě známe proutěné košatiny, nízké prostorné kočáry z alb svých rodičů a prarodičů. Staly se nezničitelným fenoménem, jenž skrývá leckterá půda a občas je lze potkat i na ulici. Jejich starší sourozenci z přelomu století devatenáctého a dvacátého se vyznačují naopak zdobností, střechu často lemují různé kraječky a záclonky, kdy spolu s černou korbou a přehršlí složitě zdobených polštářů a peřinek působí až lehce morbidně.

Mezi záplavou těchto modelů pak skromně vyniká půvabná funkční kolébka pro dvojčata, a rovněž ve své době supermoderní kočárky ve stylu kabrioletů, rafinovaně zpracované do nejmenšího detailu. Určitě se vyráběly s cílem přilákat k procházkám  i tatínky. Vzhledem k tomu, že je ocenila i má drahá polovička, předpokládám, že splnily svůj účel a slavily úspěch. V jeho případě tedy určitě.

Já je pak považuji přímo za nebezpečné. Navzdory svým letům jsem totiž vnitřně bojovala s cedulkami s nápisy nedotýkat se, protože jak ráda bych si je pečlivě prohlédla, osahala a vyzkoušela. A co potom musí prožívat malé holčičky - nejspíš hotová muka střídaná s pocity úžasu. Vždyť každá správná dívka předškolního věku touží se ukázat kamarádkám s výstavním kočárkem. Což ale muži nikdy nemohou pochopit.

Přesto pokud nebudete mít o víkendu žádný program, vezměte potomstvo i s partnerem a vydejte se do Roztok, on nakonec každý při pohledu na tu nádheru přeci jen uzná, že naši předci dokázali vyrábět předměty nejen užitečné, ale především krásné.

Jak se do Roztok dostanete?
Z Prahy sem jezdí pravidelně vlak, např. z Masarykova nádraží.
Muzeum se nachází přímo u vlakového nádraží. Otevřeno je denně kromě pondělí 10 – 18 hodin.

Co můžete v Roztokách ještě vidět?
K muzeu patří i zámeček, v němž se nachází stálá expozice. Při dobrém počasí také doporučuji projít se Tichým údolím, čtvrtí prvorepublikových vilek, přičemž nezapomeňte na velkou a malou Sakuru, dnes už poněkud poničené památky (původně hotel a vila v japonském stylu) na Joe Hlouchu.

Výstava Kočárky a kolébky končí 8. března 2009.

Zdroj obrázku: www.muzeum-roztoky.cz