Dobrý den, Barboro. Zjišťuji, že máte hodně důkladné vzdělání. Na jedné straně klasické humanitní nauky a na straně druhé nauky kumštýřské. Obligátní otázka k žákyni (k studentce). Co vám šlo líp a co vás víc bavilo? (Já se snad polepším.)
Humanitní vědy mě bavily studovat, kumšt raději provozuji, dá-li se to tak zobecnit. Na poli vzdělání mám ale ještě pořád velký deficit. Toužím být podmořskou bioložkou, dirigentkou, teoložkou, skladatelkou, dokumentaristkou, cimbalistkou, astronomem, fyzikem... Vystudovat to všechno už asi nestihnu, ale díky kumštu se tím vším můžu stát, byť jen v jakési ohraničené podobě.

No, těbůch, to je kláda. Nízké cíle si nedáváte. I když zrovna podmořská bioložka, když se potopí, vpluje asi do záporných čísel týkajících se nadmořské výšky, co? Nic. Dál. Jde přiblížit posluchačům název kapely? Nebo tu máme nějakou slovní hříčku?
Název kapely odkazuje k Těšínsku, odkud pocházím, k těšínskému nářečí.

To je fajn. Ale stejně vím prdlačku, co to znamená. Jste tajemná, jak perla v zavřené škebli. Možná jindy. Vaši divadelní hru „Hořké mandle“ s úspěchem uvádí Divadlo v Řeznické a exceluje v ní Ljuba Skořepová. Psala jste jí to na tělo, nebo obsazení je dílem divadla?
Ano, hru jsem psala Lubě přímo na tělo, ale ona o tom tehdá nevěděla. O pár let později se k ní dostala následkem naprosto neuvěřitelných náhod. Řeznická je třetí scénou, kde se hra uvádí – po Řetízku a Rubínu. Jsem ráda, že se hra uchytila bez toho, aniž bych jí zuřivě prošlapávala cestu, jen jsem do ní na začátku tak lehce bimsla...

V kolonce „Literatura“ na vašich webovkách představujete krátké, až aneknotické texty. Ukázky plné černého humoru, mnohdy absurdního obsahu, ale s naprosto jasnou logikou. Některé dokonce šokují. Pracujete s tímto elementem ráda?
Zkratku ve vyjadřování miluji. Někteří mi ji vyčítají, že se nemají ani čas nadechnout, ale pro mě je úsečnost ryzím tvůrčím prostředkem, a to i v dokumentárních projektech. Oproti tomu velice ráda pracuji s konotacemi a symbolikou – jako velký milovník Umberta Eca a folklóru. Ale poetické obrazy a konotativní opisy využívám spíš ve své písňové tvorbě, abych v písních nezněla tak prvoplánově lascivně a vulgárně. Tomu se zase naopak nebráním v krátkých povídkách.

Zastavím se u té konotace. Stylistický odstín, doplňující základní význam původní deklarace a přitom ovlivnění Beskydami je ve vaší hudbě skoro hmatatelné a nemírně sympatické. Navíc z muziky je cítit právě ten silný teoretický základ autorský. Jste členkou nejméně 4 kapel. Tušíte, který směr ve vaší další prezentaci převládne? Literatura, divadlo nebo hudba?
Ráda stojím na jakési tvůrčí hraně. Často kombinuji více žánrů – hudba a literatura se prolíná v mé písňové tvorbě, novinařina s kumštem v projektu stylizované knihy dokumentů atd. Těžko říct, který směr převládne, spíš to vidím na věčné balancování mezi všemi možnostmi.

Fotografujete. To, co jsem viděl, je mi blízké. Nazývám to „uhranutí jihovýchodní Asií“. Nebo je to náhoda? Pravda je, že tamní detaily každodenního života jsou fotogenické. A nepřivézt domů odsud svědectví až hříšné. Čím fotíte? A kam vás ty snímky směřují?
Na fotografii už nezbývá čas – navíc se mi příliš třese ruka. Ambice ve fotografii už opravdu nemám. V Indonésii, odkud snímky pocházejí, jsem žila 6 měsíců – jiný význam pro mě nemají, než že mě vždycky znovu táhnou zpět, což mě činí velice smutnou.

Hodně energie věnujete reklamě, respektive její výrobě. Pomiňme finanční důvody. Ovšem potřeba zkratky při její tvorbě mi připadá nesmírně zajímavá. Baví vás vyjadřovat se pregnantně a sloganovitě i tady? A komplexně, tedy ve všech jejích částech? Ostatně, to se týká i hudby speciálně.
Reklama je pro mě jen částečný zdroj obživy, abych se mohla věnovat projektům, které mě opravdu baví a kterými si v Čechách zatím rozhodně nevydělám. Reklamě zas tolik energie věnovat nelze – máte den, dva na vypracování zadání – to dělám velice poctivě a zodpovědně, ale rozhodně nejsem jejím uctívačem a cíleně ji nevyhledávám. A abych se ještě honila za Louskáčky? Kdeže. Nobelova cena za astrofyziku by mi udělala líp.

Dneska se rozloučíme. Kdo chce poznat víc, tak www.baara.cz a naviděnou a naslyšenou v Muzeu hudby. Přeji mnoho dalších úspěchů a děkuji za rozhovor.


                         
                         _{titulka z archivu Barbory Baronové; fotografie dole Barbora Fabiánová}