Tak si na ně posviťme, na kujóny. Umí jen nezřízeně štěbetat? Mnozí se bez toho obejdou.

Největší žijící pták na Zemi je Pštros dvouprstý. To se učí ve škole. Poslední dobou se i u nás chovají na maso. Až 155 kg váhy, 2,7 m výšky. Pták běhavý, nelétavý. Silné nohy. Kopnutím dokáže zabít. Zakrnělými křídly se samci frajeří před samicemi. Na jejich místě bych raději mrkal. Jejich očí si všimnete nejdřív. Největší pecka ovšem přichází s potomky. Mladí pštrosi rostou první rok 25cm za měsíc. Kamašky a botičky bych jim kupovat nechtěl.

Nejmenší ptáček je kolibřík. To taky víme. Kalypta, tak se jmenuje prcek mezi prcky, je menší než 6 cm a váží 3g. Jediný pták, co létá pozpátku. 90x v sekundě mávne křídly. Zkuste to! Ten totiž nemá čas vyrůst. Jeho až 15 cm dlouhý zobák je mu pro kočku. Saje s ním jen nektar z květů. Jeho vajíčka kupodivu nejsou příliš ohrožena. Nejdou zřejmě najít.

S největším rozpětím křídel se může chlubit albatros stěhovavý. Ověřených 4,25 m, jedna paní povídala až 8 m. Překvapující je jeho poměrně silný zobák. A pilnost. Nalétá až 1000 km za den. Dožije se 80 let. Kdy chodí do penze nevím. Létat takhle do smrti, položím lžíci ještě ten den, co se to dozvím. Hnízdo má jako košík na prádlo. 0,5 m vysoké, 1 m široké.

Nejrychlejší je sokol stěhovavý. Udělá 250 km/hod. Nelze se divit vzniku sokolnictví. Mít na rukou tak rychlou a lačnou zbraň, přitom svým způsobem nehlučnou, muselo být vábné vždy. A právě proto nepovažuji tento lovecký způsob za korektní. Ale, který je, viďte.

Za nejkrásněji zbarveného ptáčka u nás je považován, jak jinak, ledňáček říční. 15 cm dlouhý, smaragdově zelený frajer si to zaslouží. My nemáme tak čisté řeky, jež potřebuje, aby nemohl být považován za vzácného hosta. Jsem venku celý život a spatřil ho dvakrát.

Velikonoce. Jedeme svůj oblíbený dvojboj. Fotři a syni. Zhruba 30 km na běžkách, v Bayrischer Einsenstein přejezd hranic, v Regenhütte dolů k řece, cíl první půldenní etapy, převléknout, popadnout připravené malé lodě, pádla a davaj dolů do Zwieselu. Po Regenu neboli po Řezné, chcete-li. Krásná plavba, už jen ten start... Zaklekáme do singlů na břehu! Upravit kravatu, nutnou pro vstup na sváteční řeku a sklouznout po sněhu do vody. Má jí dost, bílé břehy jsou vzácně tiché, kaskádovité peřeje vzorně plní první jarní představy vyhladovělých vodáků po zimě. Vplouvám na jakousi lagunu. Vysoký hlinitý břeh, v něm ledňáčkem vyhloubené nory k hnízdění. Pokládám pádlo na palubu a za mnou jedoucím singlířům ukazuji ukazovák na rtech. A už je tu. Není sám. Nahání mladou, jak mu velí geny. Tancují nad hladinou a zase odlétají, vrhají se střemhlav k vodě, aby u ní ostře zase nabrali výšku. Po pár minutách zapadnou do jedné z děr. Konec představení. Jedeme, synci, jedeme. Vyhřátá chata čeká.

Určitě se má čím pochlubit tučňák. Určitě má svá nej takový kondor alpský. Mají jen jednu chybku. Znám je jen ze zoologické zahrady. Ale venku, tak říkajíc live, jen ty borce předtím. A já ten nikým a ničím sešněrovaný život uznával a aspoň trochu uznávám pořád.

_{Zdroj fotografií:
www.kristin100world.blog.cz; www.naturfoto.cz; www.albatros.navajo.cz; www.mezistromy.cz;
 
         
                               zmínění "fořti" seřazeni tak jako v článku, na titulce ten poslední}