Je to pár dní, co před českým davem na Pražském hradě hřímal nový americký prezident Obama s přídomkem nové koště dobře mete. Jeho půlhodinová řeč doprovázená tleskacími ovacemi se samozřejmě nevyhnula ani tématice ochrany životního prostředí. Pokud přejde od slov k činům, klobouk dolů, neboť Spojené státy mají co do znečištění dost co napravovat. Ostatně, spočítáme-li si svou ekologickou stopu, položme si ruku na srdce všichni. Ale všichni máme naděje a Obama nám je svým rétorickým umem zvedne až k nebesům. Jen si říkám: „Kdybyste pane prezidente věděl, jak to u nás chodí…“

Řeknu vám krátký a hlavně skutečný příběh jednoho starého pána, který se rozhodl udělat něco pro životní prostředí. Ne, nešel sbírat papírky do lesa, ani holí nevyháněl pytláky. Rozhodl se, že si k vesnickému stavení z naspořených peněz pořídí čističku vody. Všechnu použitou vodu přístroj profiltruje, a ač pak není vyloženě pitná, její čistota se pohybuje okolo pomyslných 90 procent. Takže s ní klidně zaléváte, ale můžete se v ní klidně i koupat, prát, nebo jí používat k úklidu. Koho by to místo septiku nenadchlo?

Pán se tedy vydá na úřad, aby mu oznámil svůj úmysl a vyplnil případná povolení. Úřednice div nejásá nad šlechetným a osvíceným úmyslem obyvatele a již hromadí papíry. Vždyť z tohohle stárnoucího gentlemana by měl radost i sám nejzelenější ze zelených, pan Bursík! Jenže se trochu zapomíná, že lidem ve vládě s platem, který má o nulu víc, se také poněkud jinak přemýšlí. A tak se brzy ukáže, že šlechetný a všemi podporovaný a doporučovaný ekologický směr má hned několik háčků. Musíte být buď úplně v balíku, nebo alespoň zdědit pole, lány a tak dále. Proč? Onen starý pán se totiž dozví, že voda, kterou přefiltruje, musí někam téct. „Samozřejmě, počítal jsem to a vyjde mi akorát na kropení kytek a zeleniny,“ praví muž a je vidět, že to má v hlavě skvěle srovnané. Pročítal dokonce, kolik utratí za kohoutkovou vodu, když zalévá. Ale tady narazí…

Úřednice totiž podle regulí nemůže vydat povolení k malinké čističce lidem, kteří nemohou čistou vodu vypouštět na pozemek alespoň třikrát větší, než onen pán má. Ten jen kroutí hlavou a mává s papírkem, kde má spotřebu a recyklaci propočítanou. Úřednice jen krčí rameny a pak přichází se spásným nápadem: vodu nesmíte sice nechat na svém pozemku, ale můžete jí dovézt do řeky! Vždyť je čistá! Pán odchází domů a opět počítá. Řeka je daleko více jak kilometr. Kdyby vedl potrubí až k ní, vyjde ho to dráž, než celá čistička. A tak nakonec zůstane u septiku jako ostatní vesničané, čeká, až přijede pověstný „hovnocuc“ a už se jen usmívá, pokaždé když zaslechne něco o budování ekologie. Vždyť mu i úřad vzkázal, že je to takhle lepší pro všechny. Tak přátelé. A nyní holdujme šetrnému prostředí!


^{Ikonka: http://www.depts.ttu.edu/CASNR/Water/water1.jpg}