Kouzlo baletního klenotu La Sylphide/Napoli si mohou milovníci krásy do konce sezony v Národním divadle užít už jen 19. dubna 2009 (v 15.00 a v 19.00 hodin). Vzdušný půvab dlouhých tylových sukní a bělostných balerínek, víl Sylfid vířících v rychlém lehounkém tanci, virtuózní krokové variace zamilovaného mladíka Jamese oděného do skotské sukně a čarování temných sil ve starobyle pohádkových scenériích okouzlí nejen malé holčičky, ale každého, kdo umí ocenit tvůrčí odkaz jedné z nejvýraznějších osobností baletní historie vůbec, legendy období romantismu. Oba balety pocházejí z dílny velikána dánské choreografie Augusta Bournonvilla. Z časů, kdy si první tanečnice troufly stoupnout na špičky...

Publikum může nahlédnout do učebnice vývoje baletní techniky a taneční historie doby romantismu. Inscenace spojuje unikátní díla z roku 1836, která bývají ve světě uváděna společně jako to nejlepší z repertoáru Bournonvillovy originální tvorby: dějový balet o lásce víly Sylfidy a bujarou lidovou veselici z neapolského venkova z 3. dějství baletu Napoli. Obě díla se zachovala v Kodani do dnešních dnů tak, jak je tančil v 19. století Bournonvillův soubor před dánskou královskou rodinou, ale i před měšťany.

Lehkost a harmonie k této tvorbě patří především. A také celý specifický styl, odlišný od ruského baletu. Však jej také v předjaří 2008 do Prahy přijel nastudovat s baletním souborem Národního divadla ředitel Dánského královského baletu v Kodani Frank Andersen spolu s dalšími odborníky: Evou Kloborg, Marií Vessel Schlüter a Petrusjkou Broholm.

Zvláštnosti a náročnost specifické techniky i archaický půvab gest zvládl baletní soubor Národního divadla na výbornou. V hlavních rolích se představí přední sólisté baletu ND – Nikola Márová, Adéla Pollertová, Ivanna Illyenko, Richard Kročil, Michal &Stípa, Alexandre Katsapov a další. Pod taktovkou Sergeje Poluektova bude hrát orchestr Národního divadla.

Dánové si svého baletního odkazu váží jako rodinného stříbra, jako vzácného pokladu. Současná dánská královna nevynechá žádnou baletní událost a i sama pečuje o to, aby Bournonvillův odkaz nezanikl. Navíc se také věnuje scénografii a navrhování dobových kostýmů.

„Není divu, že se lidé v poslední době obracejí k autentickým podobám. Objevují bohatství, které se ztratilo v čase,“ připomíná Václav Janeček, dramaturg baletu ND v Praze, který v Královském dánském baletu také působí jako hostující pedagog.
O geniálním choreografovi Augustu Bournonvillovi (1805 – 1879) je známo, že tančil od svých osmi let a tanečníkem byl už jeho otec. V Dánsku totiž existovala od roku 1771 jedna z nejstarších baletních škol v Evropě. August se věnoval tanci i v Paříži proslavené baletem už od dob Ludvíka XIV., krále Slunce. Z francouzské taneční školy Bournonvillova práce vyrůstala. Oslnila ho i památná pařížská verze La Sylphide, kterou roku 1832 vytvořil pro svou dceru Marii, Ital Filippo Taglioni na libreto Adolphe Nourrita. Maria Taglioni byla jednou z prvních hvězdných primabalerín, jež začala tančit na špičkách, tehdy ještě nevyztužených.

Za čtyři roky poté při vzpomínce na toto dílo vytvořil Bournonville pro Kodaň novou verzi pohádky o víle Sylfidě. Vycházel přitom z téhož libreta. Novátorské dílo na hudbu norského skladatele Hermana Severina von L?evenskj?lda uvedl na scénu roku 1836, v titulní roli tehdy zazářila Lucile Grahn. Něžný příběh o lásce vzdušné víly ke skotskému mladíkovi slavil obrovský úspěch a ten trvá až do dnešních časů.
Bournonville se stal zakladatelem originálního dánského baletního stylu. Posílil mužské role a kladl důraz na přirozenou ladnost, rychlé variace nohou, herecké a pantomimické schopnosti. Jeho gesta jsou jednoduchá a přirozená, stejně jako pohyby rukou či řeč těla. Je to styl, který vždy klade obrovské nároky na účinkující, ale zároveň slibuje umělecký úspěch.

August Bournonville vychoval několik generací tanečníků, ale působil i v jiných uměleckých oborech - však byl také jeho přítelem známý pohádkář H. Ch. Andersen. Hluboké sociální cítění se projevilo i v tom, že se zasadil o penze tanečníků, což platí dodnes. „Posláním umění obecně a divadla zvlášť je prohloubit mysl, pozvednout ducha a posilnit smysly,“ napsal morálně založený tvůrce. Jeho dílo působí svým vnitřním souladem i na současného diváka.




^{Zdroj: Národní divadlo}