Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 21.7.2017, svátek má Vítězslav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1754
Publikovaných článků: 12171
Komentářů: 10718


Měření



Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu

12.05.2009   Jaromír Komorous   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Tato slavná replika z rozhovorů filozofujícího velikána českého divadelnictví a vůbec kultury Jana Wericha na straně jedné a výsostného glosátora, scénáristy a autora této knihy Vladimíra Škutiny na straně druhé vlastně naživo nikdy nepadla. A přesto o ní víme. Kniha s tímto titulem ležela dlouho ve stole autora . S vydáním přichází nakladatelství XYZ.

Kniha se objevuje na pultech zhruba 40 let po elektrizujících setkáních obou pánů, kdy se rodily myšlenky, jež potom měly své místo v televizní relaci „Co tomu říkáte, pane Werichu?“, pokud si pamatuji, velmi sledované, protože měla nevídaně jednotné publikum. Sám Werich říká, že stejnou jednotu cítil v roce 1938. Nezažil jsem ji. Tu z roku 1968 ano.

„Každý máme ajnclík ve své duši. Každý z nás. Cloumáme mřížemi a klecí toho svého ajnclíku, chceme se dostat ven a nejde to. Člověku je z toho nějak divně u žaludku,“ říká pan Jan Werich panu Škutinovi na Matějské pouti u klecových houpaček na jaře roku 1968. Dnes píšeme rok 2009. Houpačky ustoupily modernějším atrakcím. Co se týká ajnclíků v našich duších si tím ústupem zdaleka jistý nejsem. Nehledě k tomu, že alespoň zdánlivá jednota národa je vzdálenou chimérou. A, bohužel, nejsem schopen říct, zda se z toho radovat či ne. Jak kdy, mi z toho vychází. 

Ani jeden z protagonistů při setkáních nefabuluje. Werich se často vrací do svých klukovských let a vzpomínek s tou dobou spjatých, Škutina do nich vstupuje na úrovni svého tehdejšího věku a přesto si v nich společně vyloženě lebedí. Jestli ono to souznění nevycházelo z toho, že osobní komunikace stála na výsluní lidského kontaktu obecně a lidé trošku přemýšlející se jí zabývali určitě víc, než dnešní populace, zahlcena technickými výdobytky, žel velmi osobního použití. Slogan „jsme s vámi – buďte s námi“ je logicky zapomenut a do komunikací na všech úrovních proniká neurvalost, vycházející z hrubé neznalosti protějšku a hlavně z neochoty se s ní vůbec seznamovat. V současné rychlosti života to asi ani stíhat nelze. Ohlédnutí do let šedesátých může tak paradoxně přivítat především generace, jež tuhle dobu nikdy nezažila, ale měla by o ní sakra vědět.

Kniha graduje korespondencí mezi oběma kulturními veličinami tehdejších let. Charakteristicky. „Protože bych rád v téhle zemi zemřel, naložte s tím, jak uznáte za vhodné, ale až já tady nebudu,“ loučí se Werich se svým debatérem. „Možná, že ještě někdy řeknu: Á, pan Škutina! Pan Škutina je tady s tím vápnem … Ale teď ne. Teď se nevracejte! Byl byste sebevrah,“ píše Werich Škutinovi do jugoslávské Portorože v dubnu 1969. Stalo se. Kniha vyšla až v roce 1990, tedy opravdu po smrti pana Jana Wericha. Ale s prodlením 10 let. Tohoto vydání se nedožil ani autor. Zemřel roku 1995. Dle mého názoru se stali pionýry dnešních „talkshow“. Otázkou zůstává, zda by je to těšilo.

Vladimír Škutina: Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu!
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2009
Obálka
www.xyz-knihy.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Strejda Roman - 12.5.2009 - 20:37

VYDAVATELÉ - PROBERTE SE !!!
JSEM "UNESEN" VAŠÍM SDĚLENÍM, ŽE KNIHA VYŠLA AŽ V ROCE 1990, RESP. NYNÍ.NECHCETE NÁM VNUTIT, ŽE JEN VAŠÍM PŘIČINĚNÍM, ŽE NE ?!
JIŽ V ROCE 1980 (??) BYLA - A ČESKY - VYDÁNA VE ŠVÝCARSKU, TUŠÍM VE VYDAVATELSTVÍ AZ-ZÜRICH VČETNĚ ILUSTRACÍ FENOMENÁLNÍHO KRISTOFORIHO. MÁM TU VELIKOU ČEST JEDEN VÝTISK Z TOHOTO VYDÁNÍ VLASTNIT .BOHUŽEL MI KNIHVAZAČI POTÉ, CO JSEM KNIHU ZAPŮJČOVAL A TZV.PŘÁTELÉ (HLAVNĚ DR. VLADIMÍR H.)MI JI TAK OPOTŘEBOVALI A VRÁTILI PONIČENOU TAK, ŽE DE FACTO ZMIZEL PŘEBAL, PRVNÍ A POSLEDNÍ STRÁNKA S TIRÁŽÍ DATA A VYDAVATELE, ZNOVU SVÁZALI TAK, ŽE TYTO ÚDAJE UŽ NEBYLY K NALEZENÍ . TAKŽE JÁ - ABSOLUTNÍ PŘIZNIVEC A PAMĚTNÍK JANA WERICHA - NECHÁPU, PROČ TADY NEUVÁDÍTE VĚCI NA PRAVOU MÍRU A HOLEDBÁTE SE VYDÁNÍM TOHOTO FENOMENÁLNÍHO DÍLKA. ŽÁDÁM VÁS JEDNOZNAČNĚ O UPŘESNĚNÍ, JAK VŠE BYLO. DĚKUJI VÁM !

Od: Jaromír Komorous - 13.5.2009 - 9:56

Máte určitě pravdu. Curyšské nakladatelství uvádí všude rok vydání 1981. Jistě jste stačil zaznamenat, že nejsme nakladatelství, ani vydavatelství. A snažíme se jen upozornit na knihy, vydávané nakladatelskými domy skutečnými a to aktuálně. Takže zde reaguji na současné vydání již zmíněným nakladatelstvím XYZ. Jde nám o výtisky, realizované na území republiky a proto zmínka o vydání z roku 1990. Tuším, že z nakladatelství Rozmluvy. Nicméně, správně tedy inkriminovaná věta má mít následující znění: „Kniha vyšla v Čechách až v roce 1990 …“ Tím odkladem naznačuji, jaká tady vládla atmosféra. Nic vám tedy nechci namlouvat a o nějakém přičinění nemůže být ani řeč. Chápu vaše rozčilení nad zdevastovaným a dnes už i sběratelsky zajímavým výtiskem. Jó, knihy. Půjčovat je občas bolí. Ale, alespoň se vám vrátila. To já jsem někdy takové štěstí neměl.

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2434 s