Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 23.7.2017, svátek má Libor 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1754
Publikovaných článků: 12174
Komentářů: 10720


Měření



Provokace nebo výchova?

28.05.2009   Jindřiška Kodíčková   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Snažil se být živým svědomím národa, břitkým kritikem české politické scény, toužil vychovávat člověka k vyššímu kulturnímu a mravnímu obzoru. A to je těžké provinění, které potrefené husy neodpouští.

Často se používá termín ukázněný občan nebo naopak neposlušný. Oba termíny jsou poněkud zavádějící, protože není zřejmé, vůči čemu se takový občan vymezuje. Proti vládě, státu? A definoval někdo vztah vlády, potažmo státu k občanu? Nikoli. Občan nespokojený se situací, alespoň verši na ni ukazující, šmahem je nazván neposlušným.

Tuto nepřívětivou nálepku přes celé čelo dostal básník Josef Svatopluk Machar (29. února 1864 – 17. března 1942). Pravda, problémy měl již s rakouským státem, to však byl regulérní odboj proti hydře rdousící český národ. Když seknul do první republiky, jednalo se pomalu o zradu. Nikdo se o příčiny jeho kritiky moc nezajímal a Machar se dostal na černou listinu hned vedle Sabiny a tento punc si nesl druhou půlku života.

A je vidět, že ani dnes tomu není jinak, protože na Wikipedii jsem našla jednoznačnou frázičku: „Později byly jeho názory vyloženě protimasarykovské a stal se stoupencem krajní pravice.“ Ve skutečnosti se toto nařčení modelovalo z ostrých šlehů, kterými národ a politiky mrskal ze stránek opozičních Listů Jiřího Stříbrného. Ale k nim se dostal jen kvůli zákeřné cenzuře, která mu bránila publikovat. A i z Listů mluvil svobodně, za sebe a určujícím postulátem byla čest a morálka, nikoli stranické ideje.

Petr Sýkora
, autor velice zajímavé a podnětné studie Básník proti Hradu, neposlušný občan Josef Svatopluk Machar, na základě rozboru básníkových textů, dopisů a šťavnaté mediální masáže stopuje jeho společenské a politické názory a vztah k politické scéně. Velice stručně se zmiňuje o „rakouském“ Macharovi, který nečinil potíže, protože se obracel ke společnému nepříteli. Po válce, jako člen Realistické strany a přítel T.G. Masaryka, byl povolán z Vídně (kde žil více jak třicet let) do Prahy. Podobně jako TGM nesnášel plané vlastenčení a dával přednost práci. Na přání Masaryka se stal generálním inspektorem československé armády. Z titulu své funkce dbal také na hygienu, jak tělesnou, tak hlavně duševní, svěřených vojáků. Možná právě tahle funkce, i když ji vykonával s plným nasazením, se stala příčinou jeho politického pádu. A jak potvrzuje rozbor tehdejšího tisku i pramenné informace, lví podíl na tom měl TGM. Nikoli tak, jak bychom si představovali od tatíčka, prezidenta osvoboditele, čestně a na rovinu, ale trochu (nebo více) podle. Jak si Masaryk zakládal na tom, že nelže, tak tady se asi do jeho charakteru vloudila chybička: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=8882


Na stanoviscích Petra Sýkory je podstatné a sympatické, že veškeré závěry, jež činí, velice pečlivě váží a dokládá. Je jasné, že přesného zmapování událostí, bez účasti obou stran, se nedočkáme, černé díry spekulací zůstanou. Také záleží na úhlu pohledu, na charakteru novináře, jenž tehdy zaujímal ke sporům stanovisko, kam až dokázal jít. Faktem je, že letité přátelství obou mužů se rozpadalo jako domeček z karet, jako vzácná čínská váza jednoho dne podlehne šířícím se puklinám, a Macharovi zůstala hořká pachuť zrady a rozčarování ze zákulisní politiky, intrik, výmluv a mlžení.

Z přečteného však vyplývá, že Machar, jestli je vůbec správné ho nazývat politikem, zůstal velice konzistentní ve svých názorech, nenechal se ukolébat zástupnými tlachy a vždy vystupoval rozhodně a otevřeně sám za sebe. To hodně dráždilo představitele politických stran, kteří si chtěli nespoutaného a bičem šlehajícího satirika osedlat.

Pro čtenáře, který s uspokojením odloží po přečtení tuto knihu, se zajisté otevře cesta za Macharem: lyrickým básníkem, ironickým pozorovatelem lidského pinožení, nesmlouvavým satirikem, fejetonistou.... a potká se s člověkem statečným, provokujícím, ale hlavně věrným svým mravním zásadám, které se mu staly tak nezbytné a určující.

 

Jak to bylo

 

Za šestnáct let zrobili jsme zčerstva

Řadu paláců pro různá ministerstva,

Sto roků-li ještě vydržíme,

Nemocnici v Praze postavíme.

 

Skoro to vypadá, že jsme za těch devadesát let nic nepochopili.

 
Sýkora Petr: Básník proti Hradu
Vydalo nakladatelství LIBRI v roce 2009
Foto:
www.libri.cz a www.obrazky.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2965 s