Není valného rozdílu mezi černými a bílými políčky, figurka se potácí bez vůle a přičinění z jednoho na druhé... ztrácí vru v sebe, to nejhorší, co člověka potká. Upadá do strnulosti, život se scvrkává a jeho cílem je pouhé přežití. Uvnitř však neznatelně doutná třaskavá rozbuška...

Nová próza Jiřího Kratochvíla právě takovou prázdnou dobu mapuje. Brněnský architekt Modráček snil o své životní funkcionalistické stavbě, podnikatel Modráček navrhl několik výnosných, ale pochybných domů a nyní Modráček úředník u rýsovacího prkna pouze skřípavě obtahuje kóty a čáry. Profesní pád? Přerušený příběh? Tragedie? Absurdita? Život?

Příběh s nádechem existencionalismu, jemuž se brněnská architektura stala reálnou kulisou, se rozbíhá poněkud klikatou, ale zatím ještě sjízdnou silničkou. Modráček v pravidelných intervalech dochází k výslechům na STB. S vyšetřovatelem Láskou ho začíná spojovat klidná nenávist, která se chystá přerůst v stejně klidnou lhostejnost. Tak se alespoň Modráčkovi zdá...

Jednoho dne je však zatčena jeho sestra Eliška, která zakrátko za nevyjasněných okolností ve vazbě umírá. Z flegmatické, odevzdané a nečinné skořápky, maskující a chránící podstatu, se zrodí běsný démon a kondenzuje se ve smrtelně vážnou přísahu, slib.

Název Slib evokuje knihu F. Durennmatta, který sleduje pohnutky policisty vyšetřujícího vraždu dítěte. Plnění povinnosti postupně přeroste ve vášeň, slepou posedlost. Podobně i dosud spořádaný Modráček se mění v antihrdinu, aniž by si uvědomil, kde sjel z té klikaté, ale pořád ještě sjízdné silnice. Nyní se dere strmou, křivolakou stezkou, plnou padajícího kamení a ničeho nedbá, šplhá a drásá se přes výmoly dál. Za svým slibem, jež se proměnil v jediný smysl života. Za slibem, který složil do rukou mrtvé sestry: pomstít se poručíkovi Láskovi a tím zjednat spravedlnost.

Na jeho cestě se cosi láme, hrubě vystupují prvky víceznačnosti. Autentičnost vyprávění vyprchává, napětí se stupňuje, lidi mizí a znovu se vynořují  prostřednictvím vypravěče, nebo vzpomínek lámaných kaleidoskopem dětské naivity. Až absurdní zápletka se v samém závěru sice částečně vyjasňuje, ale to vůbec neznamená, že příběh skončil. Fikce a sen stále dutě zní a cloní realitu. Nebo naopak?

Jiří Kratochvíl velice čtivý a napínavý příběh záměrně příliš nezatížil hodnotícími prvky. Jím naznačený příběh, jakkoli fiktivní, jsme několikrát prožili ve svých snech či dokonce bdělých představách. Jen postavy měly jiná jména, stejná příjmení. A pouze realita z nich umlela úděsný materiál na mnohdy zapáchající karbanátky.

Protože vývoj příběhu se ubírá poněkud překvapivým, nečekaným a trošku záludným směrem, nesluší se prozrazovat další podrobnosti, aby se (ne) očekávané nerozplynulo. Jen takovou malou noticku, z jiné mísy: pokud chcete vědět, kde Nabokov poprvé spatřil svou Lolitu, začtěte se do románu Slib.

Český romanopisec, dramatik a novinář Jiří Kratochvil (1940) pochází z Brna. Vystudoval filosofickou fakultu UK, pracoval jako učitel a archivář, psaní se profesionálně věnuje od roku 1989. Je nositelem Ceny Toma Stopparda (1991), Ceny Českých knihkupců (1993), Ceny Egona Hostovského (1996), Ceny Karla Čapka (1998) a Ceny Jaroslava Seiferta (1999). Mezi jeho nejznámější díla náleží např. romány Medvědí román, Uprostřed nocí zpěv, Avion, Siamský příběh, Nesmrtelný příběh, Noční tango, Truchlivý Bůh, Lady Carneval nebo Herec.

_{Kratochvíl Jiří: Slib
Vydalo nakladatelství druhé město v roce 2009
obálka www.druhemesto.cz}