5.Přípravy na válku

Druhý den byla sobota. Všichni snědli oběd velice rychle, ani nevěděli, co to vlastně bylo a přemýšleli jen a jen o válce. Do Březinek se vydali už v půl jedné. Nevěřili vůbec Preislerovi a chtěli čekat na válečném poli co nejdřív. A pojistit se.
Sotva dorazili, začali připravovat munici a zbraně. Z Touškova si přivezli nářadí. Honza velice rozuměl dřevu a teď nějaké v Březinkách vybíral. Hledal to nejtvrdší a nosili ho do srubu, kde Stáňa a Pepa jednotlivé kusy měřili a Stáňa řezal do patřičného tvaru. Nakonec Pepa všechno sbil hřebíky a ejhle, měli tři kuše, tři luky i haldu kamení. Všechno v klubovně připraveno na nepřátele - a pro jistou i tři nože a každý vlastní pistoli na kuličky.

Musíme ale taky vymyslet taktiku, říkali si, vylezli nahoru do klubovny a Stáňa vytáhl žebřík. Potom už jenom čekali.Všude bylo zase ticho. Sledovali i hodinky a byla to doba, než se rafička ocitla na druhé hodině. Nic se ale nestalo.
Čekali ještě asi půl hodina a stále nic. ,,To není možný. Preisler sice lže, ale nikdy by se nezpozdil,“ kroutil hlavou Pepa. ,,Půjdu se podívat dolů,“ otevřel.
Co se stalo pak, událo ve vysoké rychlosti.

"Ti hajzlové,“ řval Pepík a jeho bratranci se zvedli z lavice.,,Co je?“
,,Ti pacholci zase podřezávali klubovnu a teď utíkají,“ informoval Pepa, zatímco Honza už se přiřítil ke dveřím a chtěl na žebřík. Tam ale už stál Pepa, Honza nestačil zabrzdit a Kotěšovec spadl dolů.

,,Pepo!“zařval Honza.,,Není ti nic?“
Pepa se zvedl. Z nosu mu tekla krev. ,,Nic mi není.“
,,Utři si to.“ Honza a lezl dolů následován Stáňou. Pepa si otřel nos a brzy mu krev přestala téct. V poli viděli čtyři prchající postavy.
,,Zbabělci! Musíme za nimi, to si přeci nenecháme líbit,“ mlel vztekle Stáňa. Nahodili motocykly a vyjeli polem za hochy, kteří uměli jenom ničit živé břízy a ještě utíkali z války.

Cesta brázdami byla velice nebezpečná a kola podkluzovala jako při motokrosu. Zvládli to, už byli blízko. Preislerovci se ale mezitím dostali až na prašnou cestu a utíkali do Mířovic.

,,Počkejte! Stůjte!" křičeli kluci a přidali plyn. Členové Preislerovy party se ale nemínili vzdát a vyhrožovali, že když se k nim kdokoli přiblíží, shodí ho z motorky.
Pepík nakonec všechny předjel a zastavil napříč cesty. Preislerovci však nezastavili, strčili do Pepy a on sletěl na zem, zatímco babeta padala na Preislerovu partu, která o ni a Pepu zakopla. Zatím už ale Stáňa a Honza seskočili z pionýrů, vrhli se k chumlu, vytáhli z něj Pepu, ale postavili na nohy i ostatní chlapce. Dva se sice znovu pokusili utíkat, ale když uviděli pistole na kuličky, změkli s představou boláků a modřin.

6.Pravá válka

,,Tak pročpak jste zase utíkali?“ ptal se usměvavě Honza s namířenou pistolí.
Když viděl, jak se všichni preislerovci pojednou bojí a upírají zraky na zbraň, trochu ji stáhl. Ne ale moc. ,,Tak dozvím se to?“ ptal se netrpělivě.
"Ale jo,“ odpověděl s klidem Preisler.,,Chtěli jsme, abyste spadli i s tím vaším kurníkem."

,,A to je podle vás fér?" namítl Pepa, kterému se už zase spustila krev. Odmlčel se, zaklonil hlavu a pátral po kapesníku. "Řezat břízky v Březninkách? To není poctivý."
,,Co je to poctivost?" odpověděl Preisler otázkou. "Nám na nějaký praštěný poctivosti nezáleží. Vůbec. Pro nás má náhodou vítězství daleko větší cenu, než nějaká blbá hra, která by se podle vás měla odehrávat fér.“ A jeho kamarádi přikyvovali.
,,Jenže nám na tom ale záleží!“ odpověděl Honza.
 
,,Jo? V tom případě si ale teda musíte najít nějaký poctivce, kteří s vámi budou hrát karty po vašem. Vystřelíte vy, pak vystřelí oni... Hodíte vy, hodí oni... Budete se střídat a když oni trefí vás, tak vy zase trefíte je, aby to bylo spravedlivé, he, he. Neříkejte, že kdybyste vyhráli, nejásali byste.“.

,,Jásali, ale co má bejt? Z vítězství se přece raduje každý," řekl Pepa.
,,Tak vidíte. A kdybyste prohráli, tak byste nadávali a žádali, aby se hra opakovala, nebo snad ne?“ ptal se dál bandita Jarda.

,,Kdybychom prohráli v poctivé hře, určitě by nám to bylo líto, ale věděli bychom, že jsme ti slabší," spustil ohnivě Stáňa Rychlý šíp. "Což byste si vy nikdy nepřiznali, nebo snad jo? Vy totiž chcete vyhrávat vždycky, ale v životě nikdy nemůžete všecko vyhrát."

,,Ty jsi nějakej moudrej!" odsekl Jarda výsměšně. "Vy tu vyklápíte ňáký poučení, asi jako bychom seděli ve škole. Jo, už slyším Jechovou a její historky o životě. Jako bych je slyšel.“

"Tak dost!“ namířil Honza pistoli proti celé partě z Mířovic. ,,Opakuju, že nám na poctivosti záleží, takže teď půjdete s námi zpátky k Březinkám a budete hrát dál, ale férovou válku.“ A Honza se usmál pomalu jako Mirek Dušín, jak ale napadlo především Preislera.

,,Coo? Nejsme připravený!“ vybuchl.
,,Vaše věc," odtušil Pepík. "Věděli jste o tom, co se chystá, stejně jako my." Potom...
Trvalo jim dlouho, než se dostali zpátky do Březinek. Pepík, Stáňa a Honza jeli na motorkách a Preislerovu partu hnali pěkně před sebou. Byli čtyři hodiny, když dorazili do blízkosti kamenované klubovny a takovou válku, která pak začala, ještě nikdo neviděl. Pepík, Stáňa a Honza v ní použili veškeré zbraně, které si vyrobili, a preisleráci prchali, co jim nohy stačili, a Pepíkova parta se taky smála, co stačila. Zvítězili.

_{Autor: JOSEF KOTĚ&SOVEC}