Prvoligová stage, velkoplošná projekce pódiového dění, velmi dobrý zvuk, profesionální kontakt s muzikanty, silně se prezentující Plzeňský Prazdroj na náměstí. Jistě, sponzor.
Jednu chybičku pořadatelům neodpustím. Příliš často a příliš nahlas pasují svůj festík za největší akci v branži, což minimálně v Plzni silně kulhá. Ve městě je tento fest tak čtvrtý v řadě a argumentace z pódia, že je zadarmo, vyvolával lehký úsměv ve tvářích přihlížejících. Město i již zmiňovaný pivovar se vždy postarali o to, aby totožný vstřícný krok vůči publiku se stal při podobných akcích standardem. Propagaci bych si také představoval silnější, ne každý má přístup na internet a přítomní známí o akci věděli jen díky tomu, že hudbou žijí.

Koncert otevřel quartet Limbo. Vynikající technika hry každého jedince, všudypřítomná improvizace jako jeden z tvůrčích nástrojů, časté změny rytmů, překvapivá vyústění sól. Navzdory dešti silný výkon kapely, která v roce 2008 byla nominována Akademií populární hudby na Anděla za album Kalimbo v sekci jazz a blues. Byl bych mizerný patriot, kdybych neupozornil na barevný zvuk trumpety Františka Kučery. Kromě aktivního hraní dnes i aktivního pedagoga na tom nástroji.  

Austrian jazz Trio. Vynikající hudba. Dal jej dohromady bubeník Joris Dudli, člen Vienna Art Orchestra, asi nejlepšího tělesa na kontinentu. Američan, absolvent Berklee, klávesák Anthony Wonsey, je jednoznačně primusem souboru. Kompletuje jej na basu Milan Nikolič, Srb. Sami vidíte, že tam rakouského mnoho není. Berou to hodně volně. Pro mě nejlepší muzika dne a to i přes to, že tvrdím, že jejich víceméně komorně pojatá hudba patří do klubů, pod střechu a ne na open air stage. Ale zahnali déšť, možná se mýlím a mají to ve smlouvě. Říkejme jim Rozhaněči mraků.

Josefine Lindstrand. O křtu jejího alba jsme psali. Nadprůměrný medový hlas. Ale platí totéž jako v předešlém případě. Při vědomí otevřené scény přibalila do projevu trochu popu a posluchači očekávající jazz zůstali mírně konsternováni. U staré paní v Praze se mi líbila víc. I když jazz nebude nikdy tak lukrativní jako středněproudá hudba, přál bych si, aby Josefine těšila v budoucnu hlavně hudbou jazzovou. Jo.

                                      
                                                                  _{Josefine Lindstrand}

Roy Haynes, Danilo Perez, John Patitucci. Američané soustředění kolem jazzové legendy, třiaosmdesátiletého bubeníka Roye Haynese. Natáčel už s Charlie Parkerem, bubnoval s Ellou Fitzgerald, u bubnů seděl za Johnem Coltranem a dalšími borci. Vitalitu ve svých letech předvedl grandiózní, ale v mých očích Jurise Dudliho nepřekonal. V každém případě hodně příjemné stmívání plzeňského náměstí.

                                       
                                                                     _{Roy Haynes jazzTrio}

Pořadatelé příštího ročníku by měli větší pozornost věnovat dramaturgii festivalu. Nahrnout na papír jména umělců, mající zrovna volno v diáři, ještě festival neudělá. O gradaci jednotlivých koncertů nemluvě. V každém případě ale velmi sympatický počinek na poli menšinového žánru. Takovému budu fandit vždy, bez ohledu na dešťové mraky a číhající povodně i v potoce na vsi.

_{Open air koncert v rámci festivalu Harmonia jazz fest ve středu 15.7 v Plzni.
Zdroj fotografií www.bohemiajazzfest.cz, kde najdete o festivalu vše. Více i zde (klikni).}