Když uslyšíte zpívat Tima Eriksena, těžko budete hledat přirovnání. Jeho uhrančivý hlas se rozléhá, uchvacuje, podmaňuje a unáší Vás krajinou snů a nekonečných dálek. Tóny vás naplní pod chrámovou klenbou. Utajená hvězda letošních Colours of Ostrava.

Hodně lidí u nás považuje za největší americkou hudební tradici blues nebo country. O co jde v písních Sacred Harp? (Sacred Harp je čtyřhlasý křesťanský chorál, pozn.aut.)
Texty písní Sacred Harp jsou samozřejmě duchovní, ačkoli smysl té hudby tkví také ve zvuku a sociálním zážitku ze zpívání. Hodně lidí doposud o této hudbě pořádně neví, včetně USA. Ale když ji slyší, často pocítí něco jako chybějící pouto nebo spojovník v naší hudbě a často přijdou na to, odkud se vzalo mnoho dalších, mnohdy daleko známějších stylů.

Hrával jsi hard core i punk. Kdy se to obrátilo a začal ses zajímat o Sacred Harp a duchovní hudbu vůbec?
Já pořád hraju punk! Jen na něj teď nemám tolik času. Tradiční hudba mě zajímala už jako malého kluka a začal jsem s ní ve stejnou dobu jako s punkem; někdy kolem roku 1980. S písněmi Sacred Harp je to podobné, jen jsem je začal zpívat až o několik let později.

Dnes slaví americká tradiční hudba velké úspěchy po celém světě. Také díky soundtrackům a filmům na kterých ses podílel (např. Cold Mountain). Čím si vysvětluješ, že se o ni najednou zajímá tolik lidí?
Je tam prostě spousta skvělé hudby, jen byla dlouho skrytá. A vlastně pořád je. Myslím, že jsme právě na začátku toho obnoveného zájmu. Možná je tou pravou otázkou, jak mohla tak skvělá hudba zůstat tak dlouho skrytá? Tyhle věci ale přicházejí samozřejmě vždycky v cyklech. Hodně lidí, co dnes drnká na banjo, bude za pár let hrát něco jiného.

Za jednoho z největších a nejkomplikovanějších amerických muzikologů je považován Alan Lomax. Využíval jsi při pátráních po původních písních jeho archivy?
Samozřejmě. Lomax byl opravdu složitá postava. Myslím, že některé jeho názory byly dost hrozné, ale udělal obrovské množství práce pro americkou hudbu. K muzikantům se choval spíše špatně, zároveň ale některým pomohl v jejich kariéře.

Vyučuješ hudbu na několika univerzitách. Co prvně říkáš svým studentem ?
Ještě předtím, než jim řeknu Ahoj, tak si vždycky spolu něco zazpíváme.

Stejně: jak se to vůbec přihodí, že bývalý pankáč je najednou univerzitním profesorem, který vyučuje hudbu? Stal se jedním z hrdinů Tvých písní.?
To je komické! Vlastně si myslím, že jsem mnohem užitečnější jako student než jako učitel. Na hudbě mě zajímá mnohem víc, než jen to, jak zní. Chci vždy vědět víc a baví mě pomáhat lidem uspokojit jejich zvědavost nebo v nich tu zvědavost vzbudit, pokud jí ještě nemají. Některé věci okolo punkové scény, ve které jsem věřil, mi dnes už přijdou trochu hloupé. Ale jsou tam jiné, kterým opravdu dodnes věřím. Nalézám ve výuce druhých dobrou cestu k životu podle některých z těchto hodnot. Vyzývají mne a studenty přemýšlet o světě daleko hlouběji, jednat vědomě, učit se lépe naslouchat, dělat intenzivní a krásnou hudbu . A tak.

<sub>Vyňato z rozhovoru Michala Pařízka pro Aktualne.cz
Zdroj fotografií www.world-music.cz

                               
                                                                               Tim Eriksen</sub>