No, považte. Slyšet na společném vystoupení Jiřího Schmitzera a Etc. Vladimíra Mišíka není zdaleka samozřejmé. Překvapivé, ale ne nepravděpodobné, zjistil jsem. Vítané v každém případě. Z okolních oken se vykláněli i ti, co je jindy důsledně utěsňují.

Pěti kousky, v ryze folkovém provedení, jen se svou kytarou, zahájil produkci Jiří Schmitzer. Nikdy nevím, zda se raději bavím jeho průvodním slovem či důsledným městským folkem, který normálně provozuje. Pecky jdou vyjmenovat všechny. Zahrál …, …, … a …. V závěru pochopitelně Kaluž. A pak přistoupila kapela. „Nebojte se, já jsem taky hrál bigbít,“ zahlásil z pódia Schmitzer a pokračoval ve svém nenapodobitelném vystoupení. Bez přídavku ho publikum nepustilo. „Ale víc přidávat nemůžeme,“ řekl protagonista. „Nechtějte to. Nemáme co,“ ukončil rázně set. „A teď se jdu natáhnout,“ uvedl ještě hlavní důvod. Vystopovat vliv prostředí Divadla Ypsilon je snadné. A jak už jsem někde řekl, tam hrají a zpívají i kulisy.

Po bleskové pódiové přestavbě tedy Vladimír Mišík a Etc. Hudba každému „bíťákovi“ notoricky známá. Čeho si všimnout speciálně? Všudypřítomné rutinérské dynamiky celé kapely v dobrém slova smyslu. Vzrůstající zpěvákovy jistoty po zdravotní indispozici. Nejsilnější byl Vladimír Mišík při chvilkách poezie, jak tomu sám říká. Vladimír Holan, Ivan Wernisch, Josef Kainar, jak jinak. Jejich zhudebněné básně jsou známou pochoutkou a publikum to dávalo značně najevo. Někdy mě napadá, zda to nemá být hlavní cesta, jak dostat poezii k publiku. Ne každá poezie je však tak rytmická, jako ta jmenovaná.

Ozdobou koncertu musely zůstat osvědčené pecky. &Smájdák a ploužáky jako otvírák. (Jak snadno se dá získat publikum na svou stranu!) &Spejchar blues nemůže chybět. Láska je jako Večernice. To jsem byl skoro jako námořník, co se mu třesou ruce. A co kapela?

Na spoluhráče má Vladimír Mišík obzvlášť štěstí. Jmenujme aspoň dva. Houslista Jan Hrubý je osvědčená jednička na nástroj v zemi a z pódia je to neustále cítit, kytarista Pavel Skála jako domácí dostal samozřejmě prostor i k zazpívání písničky. Instrumentálka Hudba pro nalezené a harmonium řekla všechno nejlíp. Motiv jednoduchý, vyhrnutý rozvíjením a vrstvením jednotlivých nástrojů do všeobecné euforie naplněného dvoru. Pěkné. Moc pěkné.

                                
                                                               <sub>Vladimír Mišík u mikrofónu

Zdroj fotografií www.ypsilonka.cz; www.beerfest.cz</sub>