Základní myšlenkou hinduismu je reinkarnace: základním indickým symbolem je  náboženský znak znázorňující tzv. „kolo života“. Tento symbol představuje opakující se životní cyklus člověka: narození, smrt, znovuzrození. Opakující se koloběh. Podle hinduismu každý následující můžeme ovlivnit dobrými či špatnými skutky v současném životě.

Podle řeckého filosofa Platóna se každý z nás rodí s přirozenou ztrátou paměti, již lze změnit poznáním. Tato teorie anamnézy říká, že duše se v průběhu pozemského života učí to, co věděla ještě před zrozením z minulých životů. Smyslem učení však není získání vědomostí, ale pochopení toho, co je nepředstavitelné a slovy nesdělitelné.

Postupem času se z valné části teoriií postupně vytrácí nutnost existence Boha a mudrcové tak dospívají k názoru, že v životě neexistuje žádná jistota, kromě té, že jednou život skončí. Smyslem života v pojetí existencialistického antropologismu je naučit se s touto konečností žít. Neutrácet čas odváděním pozornosti (byť účinným, ovšem nenaplňujícím), ale smysluplně se vyrovnat se s tímto platným kosmickým zákonem. Většina z nás to sama od sebe nedokáže. Tím, že na smrtelnost svou či svých blízkých nemyslí, tím se s ní nevyrovnává. Ale to si uvědomí až tehdy, kdy přijde nějaký karambol, tragédie v podobě vážné nemoci či přímo smrti někoho v okolí. Pokud v takové chvíli teprve zjistí, že tuto situaci neunese, může pro něj být už pozdě.

Bohužel naší současné společnosti chybí takové vnitřní hluboké porozumění, a to nejen v tomto smyslu. Žijeme příliš povrchně a spotřebitelsky, materiálně. V naší zemi nás naučili potlačit víru v Boha, která svým způsobem člověka osvobozuje a pomáhá mu, ale pro nás to mělo i dobrý dopad. Dostali jsme šanci k nalezení nové víry, která by nebyla jen berličkou či vynuceným drmolením modliteb. Doufejme, že ji v sobě objevíme, protože pokud ne, technický vývoj v nás zadusí mnoho našich schopností, počínaje váznoucí komunikací a konče neschopností věřit něčemu jinému než sám sobě.

Již dnes je ten civilizační posun znát. Jistě neslyšíte poprvé, že Evropa stárne a vymírá, že během následující stovky let bude žít v Evropě tolik Asiatů, že domorodí Evropané se stanou exponáty v muzeu. Zkrátka žádná křivka jen neustále nestoupá, ale mění se. V tomto případě si za můžeme sami, dovedli jsme Evropu na civilizační vrchol a tam jsme, takříkajíc na vavřínech, usnuli. Vývoj dosáhl určitého vrcholu a nyní klesá. A byl to především vědeckotechnický vývoj, který nás dovedl až sem, začali jsme uvažovat ekonomicky a hospodárně a pozapomněli jsme na základní principy života. A tak nás převálcují ti, kterých je hodně a rozmnožují se bez nutné potřeby být dobře finančně zabezpečeni.

Historie je ostatně plná takových zvratů. Nevymíraly jen rody, ale celé civilizace, jedna na úkor druhé. Hospodářsky rozvinutý Egypt propadl po smrti Kleopatry Římu a už nikdy nedosáhl takové věhlasné úrovně jako v dobách před naším letopočtem. Bájný Tibet takřka vyhladila silnější a větší Čína. Indiány důmyslně vyvraždili Evropané, nyní se hrdě prohlašující za svobodumilovné Američany. Ještě horší představa je vymírání druhů. Dinosauři, neandrtálci… v současné době svět prochází „jednou z nějvětších vln vymírání druhů ve své historii“. Bohužel právě lidé svým bezohledným přístupem k přírodě způsobili smrt mnohým těmto živočišným druhům.

Jistě, že to zní dramaticky, šíleně, pesimisticky. Jenomže dokud budeme před tím vším zavírat oči, dokud nepřijmeme odpovědnost za sebe a nenaučíme se žít s vědomím konečnosti své i druhých, nebudeme mít ani tu nejmenší šanci to změnit. Ale poslední přece umírá naděje...


^{Zdroje: Toulky světem bájí, Josef Cincibus a Jiří Hromádko
           Základy filosofické antropologie a filosofie výchovy, Hejna Dalibor
           zpravy.idnes.cz/ziva-priroda-mizi-nejryc - hleji-v-historii-zeme
Foto: buddhismus.navajo.cz}