Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 21.9.2017, svátek má Matouš 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 498
Registrovaní čtenáři: 1757
Publikovaných článků: 12240
Komentářů: 10733


Měření



120 dnů Sodomy anebo Škola libertinství

21.08.2009   Adam Šimoník   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Filosofické heslo, jež do nejmenších detailů vystihuje obsah díla? Jsem člověk a nic lidského mi není cizí. Čtenáři už bude jasné, že kniha není klasickou beletrií. Kdo není připraven na dočasné odpoutání od stávajících kodexů společenského chování a ponoření do tohoto „románu“, ať nečte dál. Není to pro každého. 120 dní Sodomy.

Je nemožné vystihnout atmosféru díla a nikoho nepohoršit. Určité dávce obscénnosti,  hlavní náplní knihy, se člověk nevyvaruje. O zvrácené podstatě díla svědčí také to, že první veřejné vydání po dvou stoletích bylo až v 21. století.

Důležitá věc, se kterou vás musím seznámit, je vysvětlení pojmu libertinství. Bude vás provázet celou knihou. Původní význam slova libertinství má své kořeny v osvícenství a znamená volnomyšlenkářství. Směr, který bezesporu k osvícenství patří. Otec surrealistů markýz de Sade si později, v roce 1785 při psaní své knihy tento termín vypůjčil a pozměnil na totální uvolnění mravů, doslova zanimalizování lidí. Jediným smyslem jejich života je pak dosažení rozkoše s jednoduchým vzorcem: Čím více bolesti udělám své partnerce, partnerovi, tím více rozkoše mi to přinese.

Jestliže se zaměříte na zvířecí pudy z čistě biologického hlediska, zjistíte že možná zvířata nemají pocit se rozmnožovat, ale mají pud uspokojení? Lidé jsou vyjímeční tím, že tyto dvě vlastnosti dokáží odlišit. Proto si troufám tvrdit, že postavy, které zde vystupují, jsou více pohumanizovaná zvířata nežli lidé. Ale přesto, paradoxně, zvířata nejsou schopny zbytečného násilí na ostatních, čímž je termín „zvíře“ pro libertiny příliš slabý.


Donatien Alphonse Francois de Sade se narodil v bohaté šlechtické rodině, což mu umožnilo navštěvovat nejrůznější, rozhodně ne nevinné zábavy smetánky, kde se zřejmě prohloubily jeho choutky. De Sade rozhodně určitý literární talent měl neboť se za něj při vydávání jeho díla postavili velká jména lit. světa (Rimbaud, Flaubert a další) a má několik životopisců.

Obsah knihy je vskutku prostý. Čtyři bohatí šlechtici, uzurpující si roli boha, znudění svým sexuálním životem si najmou čtyři nejzkušenější a nejzvrhlejší prostitutky a nechají je pro sebe sehnat osm nejkrásnějších a nejnevinějších dívek a osm nejspanilejších chlapců z celé Paříže ve věku od desíti do čtrnácti let. Děti jsou vzaty od svých opatrovníků dosti nevybíravým způsobem. Naši hrdinové se takto zamknou na hradě Siling a zůstnou zde po dobu 120 dnů. Každý večer jim po dobu jednoho měsíce vypráví postupně každá kuplířka příběhy ze svého života. Nejsou to příběhy ledajaké. Zde krátkou ukázku, prostitutka vypráví o svém zákazníkovi: Nakonec jsem mu tedy vyhověla a přitiskla rty kolem jeho díry. Ale sotva to ucítil, všechno to z něj vylítlo a erupce byla tak silná, že mi zamazala půlku obličeje. Stačil jeden výron. Nikdy jsem neviděla tolik hoven. Úplně sám naplnil hlubokou salátovou mísu(…)Strčila jsem mu tři prsty do špinavé díry. Byl v sedmém nebi, válel se ve vlastních výkalech, čvachtal se v nich a pojídal je. Jednou rukou si je cpal do pusy a druhou si honil čůráka, jenž mu stál majestátně mezi stehny. Čtyři hrdinové pak příběhy, co vyslechly, praktikují na nebohých dětech. Příběhy se stupňují v brutalitě a poslední čtvrtina popisuje vraždění dívek za účelem vzrušení chlípníků, kde se naplňuje původní myšlenka libertismu. Zde si uvědomuji jednu věc: Pokud si knihu přečtete, dáte mi za pravdu, že nic brutálnějšího snad už člověk vymyslet nedokáže.

To je vše. Žádný sentimentální příběh zde nehledejte. Kniha je vskutku šokující,  strohý popis násilných praktik libertinů. Škoda, že zde nebyly alespoň nějaké záchvěvy emocí (mluvím o podobnosti se Zollou, v jeho skvělém díle Zabiják to emocemi přímo kypí, cítíte štěstí i zatracení lidí v totálně nelítostném naturálním světě). Dle mého názoru se v rozebírané, z části autobiografické práci, odráží autorova bisexualita, pedofilie a nenávist vůči ženám (hrdinové mají ženy pouze jako služky a pokud s nimi souloží tak jedině do zadku). „K čemu by, k čertu, měly sloužit ženské jazyky, když ne k vytírání mužských zadků? Já aspoň uznávám jen tohle.“ De Sade byl zřejmě velkým odpůrcem církve, neboť většina zákazníků jsou mniši, ale možná šlo o dva protiklady (Bůh-čistota x zvrácenost) za účelem zvýraznění nečistoty, což je jen má domněnka.

Mně osobně 120 dní Sodomy připomnělo Freuda (za celkové lidské chování jsou odpovědné pudy), Zollův naturalismus, Burgesovu brutalitu Mechanického pomeranče, ale také Nabokova v pasážích vykreslující psychologii postav.

Skutečně, toto není normální román k normálnímu čtení. Dle mého názoru je to dobrá studie psychologie zvráceného člověka. Co když zvrácený ale ve své podstatě nebyl? Pokud se chceme dopracovat odpovědi na otázku normálnosti člověka, nevyhneme se prostému dotazu: Kolik z toho, co si dokážeme představit, jsme  schopni opravdu udělat?

Donatien Alphonse Francois de Sade: 120 dní Sodomy
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2009
obálka www.xyz-knihy.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0712 s