S úctou hledím na První sborník nezávislých foglarovců (2009) Kruhu přátel odkazu Jaroslava Foglara, jak si říkají čtyři mušketýři Jiří Pedro Zachariáš, Luboš Trkovský, Jura Stegbauer a Petr Vyleta, ale umím i volat: Král je nahý, je-li to na místě. Nevadí mi, že se čerpalo až z Památníku písemnictví, kde má Dorka Lábusová na starosti osobní Foglarův fond. Sborník shrnul 20 článků a zvíme, že byly objeveny nové Foglarovy seriály (Pan Bacil, 317. díl Rychlých šípů), články a hlavně povídky.

Přínos, zvlášť pro sběratele, fanatiky a milovníky Foglara. Pranic to nemění na bídné úrovni většiny povídek! Kdyby nebyly od Foglara, neštěkl by po nich pes.

Máme však kult, i platí, co sám JF konstatoval po převratu: "Najednou by ode mne vydali i telefonní seznam." Zvlášť tragikomickým případem je pak próza Nepříjemná cesta z proněmecké Zteče (7/1942). Zoufalství! I pro ně však platí Zachariášova slova: V žádné z povídek nenalezneme nic, co by se dalo označit jako úlitba protektorátní a okupační politice. Uvědomíme-li si, o jakou dobu jde, až dojemně naopak působí Foglarova připomínka Mladého hlasatele v článku O knize moudrosti. Odkazuje už na jeho třetí ročník z První republiky, a to by vzhledem k osudu Mladého hlasatele, mohlo ukazovat i na záměrně nedbalý tiskový dohled, značně se tak lišící od cenzury stalinských padesátých let.
 
Vyjde i Druhý sborník? A třetí? A další? Zdá se, že ano. Nad kvalitou zde uveřejněných foglarovských nálezů nemá smysl ohrnovat nos. Koho marginálie nezajímají, nemusí si sborníky pořizovat. Kdo foglarologii propadl, toho stejně už "nezachráníme"!

                  

_{Zdroj fotografií www.foglarweb.cz}