Jídlo, jídlo a zase samé jídlo. V televizi, časopisech, rádiích, na ulicích, dokonce i na dopravních prostředcích. Všude slyšíme, že máme jíst Activii pro dobré zažívání, že jen v KFC mají proklatě dobré kuře a jen značka Classa zaručuje ty pravé pšeničné výrobky... To by nám naši drazí předkové pěkně dali kyjem přes hlavu, kdyby to viděli. Co ti se nachodili, aby měli co jíst. Večeře jim sice pěkně běhala kolem, ale ulovit ji bylo těžší. Co to stálo námahy, než se nějaká dobrá pochoutka ocitla nad ohněm. A když se nezdařil lov, posloužil později třeba i pes. V nouzi nejvyšší nastala kořínková a bobulovitá dieta. Jedli, aby žili.

Nyní nám stačí nasednout do koly vybaveného vozítka, párkrát šlápnout na pedál a už jsme před převelikou společnou lednicí, kde na nás všechno volá, že jídlo je zde, tady taky a tam nejvíc. Košíkům vržou kolečka, lidé se strkají u pultů, aby ukořistili to, co jim někdo dal přímo pod nos. Pokladny spokojeně hltají bankovky a vesele cinkají do toho nákupního závodu, protože dnes se nejí proto, aby se žilo, ale žije se proto aby se jedlo.

Dříve potrava běhala kolem, ale člověk musel jít a praštit ji po hlavě, protože dobrovolně se ji na ohnivý kolotoč nechtělo. Když přestala potrava běhat, začala alespoň růst. Předkové si jídlo vždy našli. Tak je to i teď, ale jídlo před námi neutíká, nýbrž k nám mnohdy přijíždí až domů. Třeba se jednou naše příští generace začne rodit s jídlem v ruce.

_{obrázek www.uriasek2.estranky.cz}