Mezi českými autory nejen detektivky je autor veskrze zajímavou figurou. Jméno má obložené tituly jak chlebíček v bufetu šunkou a jeho činnost je rozvětvená coby košatá jabloň. Teoretický fyzik, prozaik a překladatel. V šuplíku diplom z Karlovy univerzity, v přednáškovém sále studenty své alma mater, po knihovnách hrdinu Miroslava Nedbala.

Zcela mimochodem ve svých knihách autor ukazuje nenápadně na trochu prašivou chlapskou vlastnost, kterou ješitnost rozhodně je. Na druhou stranu, ženská bez ždibíčku koketerie a chlap bez ambic tu koketerii v ní zaujmout, je k uzoufání nudné a žít nudný život se nechce ani literárním fyzikům v knize. Plazící se had z ráje v terénu. Hluboce se klaním.

Ale zpět k Nedbalovi. Amatérský detektiv, ale profesionální fyzik, si tak trochu čechrá peří před svou studentkou. To nepřekvapuje. Co je možná nezvyklé, že tak činí s pomocí odkrývání pravdy z vražd, přihodivších se v konferenčním středisku Akademie věd. (Akademie si kdysi asi mohla dovolit takový útulek, finanční krize v nedohlednu a s hospodařením si páni vědci hlavu nelámali nikdy, natož tehdy. Ale, když jsou lidi …). Miroslav Nedbal si minimálně na vzájemné konzultace bere k ruce přítele novináře Pavlíčka. Všímáte si? V té branži byly dlouhé prsty vždy. Jejich vzájemné dialogy vypovídají nejvíce. 

Na řečech vyšetřujících přátel je nejvíce vidět, že se jedná již o třetí vydání titulu a knižní redaktor z úcty k autorovi či vlastní pohodlností do rukopisu na úrovni roku 2009 nezasáhl. Dialogy jsou tak trochu archaické, ale ne tolik, abychom k nim přistupovali jako k archiváliím. Za sto let? Kupodivu u toho čtenář nezívá, protože v knize je zajímavých věcí dost a dost a je na něm, čím se nechá zaujmout nejdřív. Nejen o vraždách totiž čteme.

_{Jan Klíma: Smrt má ráda poezii
Vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2009
obálka www.dokoran.cz}