Pět postav na jevišti Divadla na cucky zobrazuje stav, kdy končící puberta zanechává prázdnou díru pro dospění, které je však stále v nedohlednu. Příběh o společnosti studentů, řešících krátce před zkouškami, láskou a sexem problémy s tím samým. Zároveň nad nimi jako Damoklův meč visí hrozba vyhazovu ze školy. Na první pohled hra může vypadat jako krátká epizoda z nekonečného seriálu ze střední, ale příběh má i svou druhou a důležitější rovinu. Tou je právě téma nastolené názvem celé inscenace. Svou snahou o oblíbenost postavy odkrývají komunikační paradoxy současnosti, kdy je hlavním cílem komunikace za každou cenu. Snaha vyprostit se ze své role, překvapit, být společenský.

Právě vyproštění se ze své role je v této inscenaci největším hereckým oříškem. Za nemalé vyzdvihnutí stojí výkony Ondřeje Jitáčka v roli excentrického prosťáčka Svena a Zdeňka Vévody, nevrlého a všechny odhazujícího Dariuse. Zdeněk Vévoda opět dokázal přesně vystihnout svou postavu a jeho temné role patří k nejlepším hereckým počinům repertoáru Divadla na cucky.

Problematickým místem inscenace je uchopení role Anny v podání Simony Vičarové. Právě na ní je celý příběh postaven a bez ní by zcela pozbýval hlubšího smyslu. Vývoj, kterým ostatní postavy postupně prochází k uvědomění si touhy po oblíbenosti, je u Anny naopak velmi rychlý a chybí mu jakýkoli předchozí náznak. Nejenže ho nelze očekávat, ale také ho není potřeba řešit. Její jednání se smrskává na pouhé konstatování: „Stalo se.“ Annina změna života zobrazuje a zároveň dekóduje snahy ostatních postav. Ať už opravdové, nebo jen falešné. Přetvářka, občas neúmyslná, ale podnícená snahou o stav, být oblíbený, mít možnost mluvit a ne jen poslouchat.

Prostor je udáván světlem a z tohoto vzorce se bohužel nijak nevystupuje. Kaskádovité vyvýšení postrádá hutnější význam, anebo zůstává velmi dobře utajen.
Během představení humor bezpečně vtahuje do výborně postaveného příběhu, jehož překvapivý (a nepřirozený) konec trhá atmosféru na kusy. Konec neprozradím, ale právě závěr bych označil za nejslabší část představení. „…sonda do života vysokoškolských studentů, do jejichž touhy po zábavě zasahuje tvrdá realita,“ se píše v programu. Zmíněná tvrdost má poněkud ošoupané hrany. Celý průběh představení úspěšně přesvědčuje, že na jevišti neprobíhá pseudotragická parafráze mýdlové opery. O to větší překvapení, doprovázené bohužel i zklamáním, čeká na konci jinak skvělého divadelního zážitku.

Inscenace naprosto a bez jakýchkoli vytáček míří na studentské prostředí univerzity Palackého, ze kterého pochází většina diváků Divadla na cucky. I přesto mohou Oblíbenci komunikovat napříč věkovými skupinami, ovšem s jiným, a ne vždy špatným, dopadem.

<sub>Divadlo na cucky
Laura de Weck : Oblíbenci
Režie: Jan Žůrek
Dramaturgie: Dominika &Sindelková
Překlad: Klára Kovářová
Hrají: Johana Vaňousová, Simona Vičarová, Dominika &Sindelková, Ondra Jiráček, Zdeněk Vévoda
foto Jan Hlavsa 

Psáno z premiéry 22. září 2009

                     
                                                        Dominika &Sindelková, Zdeněk Vévoda</sub>