Kdo neviděl, neuvěří, že do pouhých 107 minut promítacího času je možno vtěsnat typické ukázky od 30. let až k roku 1983, a to včetně charakteristických rysů té které éry, jejích významných momentů i tehdejších slavných osobností. Některé postavy jakoby procházely dějem a tedy dějinami, vrací se v jiných souvislostech a jsou zachyceny v situacích, kdy reagují na nový vývoj. Za sebe se přiznávám, že mám zachován z doby, kdy se film dostal do českých kin (rok 1986) stále silnou vzpomínku, ale pro detaily, které si v neděli na ČT2 rád zopakuji, jsem musel sáhnout do dobových materiálů.

Film je rámován “současností” - scénou příchodu a shledávání se partnerů a závěrečným rozloučením s odchodem ze sálu. Retrospektiva začíná rokem 1936, kdy v tanci převládá “nesmrtelný valc”, tango a tehdy módní paso doble. Družná lidová zábava s postavami připomínajícícími Jeana Gabina a Danielle Darrieuxovou je plná optimizmu. Rok 1940 přináší zlom, úzkost a napětí z okupace, a v hudební složce dominuje samozřejmě Lily Marleen. V roce 1944 je již vyjádřena nálada blížícího se konce války, a to dnes již zapomenutým tancem java. Rok 1945 ovládá silná amerikanizace charakterizovaná novinkou - coca-colou. Objevuje se imponující blondýn v masce dobového idolu Jeana Maraise a oslňující blondýna, představující jeho partnerku z Věčného návratu Madelainu Solange. Parketu vévodí dvojice a la Fred Astaire a Ginger Rogersová, jejichž popularita přečkala válku. Výrazně pochmurnější nálada provází rok války s Alžírskem 1956. Vládne éra rock´n´rollu. Tančí ho černě odění muži tvrdých rysů – blousons noir, Halbstarken, Chuligáni. Napadení alžírského dělníka vyšetřuje žertující komisař Maigret. Nad rokem 1968 triumfují studenti a Beatles. A pak přichází velký skok do roku 1983, prezentovaného směsicí stylů hudebních i tanečních, tedy jakéhosi nevyhraněného disca, které tančí všechny postavy, jaké se objevily v úvodu. Odchod tanečníků jakoby sugeroval otázku: Jaké budou ty další tancovačky? Na to už dnes částečně můžeme odpovědět. Tenkrát – podle dobových slov – chtěli tvůrci říci: Přežili jsme ledacos, radost i strach, byly doby hlučné i tišší, to všechno bylo, ale co nás čeká?

Fantastické na tomto snímku je nejen absolutně dokonalá atmosféra iluze jednotlivých dob, ale také jeho mezinárodní srozumitelnost. Protože nepotřebuje slova, je jeho výpověď univerzální. Má dokonalý pohybový i mimický projev herců (často karikaturní), je soustředěn do jednoho prostoru, v němž se “tvoří dějiny” a kamera v neustálém pohybu nutí diváka být “při tom”. Bohaté odstíny nálad, bohatá škála komična, rozvinutá od drobného gagu přes řadu parodií až ke krutému až absurdnímu humoru jsou charakteristické pro tento překvapující film režiséra Ettore Scoly (tehdy jednapadesátiletého Itala, již proslaveného např. filmy Terasa, Vášeň lásky či Zvláštní den). Tvůrce si za něj po právu odnesl z festivalu v západním Berlíně Cenu za režii.

TANČÍRNA (Le bal), Francie, Alžírsko, Itálie 1982, režie Ettore Scola, námět podle představení Théatre du Campagnol, hudba a hudební aranžmá Vladimír Cosma, choreografie D´Dee, Jacques Bense. Česká premiéra IX/1986, v ČT2 v neděli 18. října od 22,25 hodin.

Zdroj foto: http://www.ceskatelevize.cz