S knihami od Michala Viewegha zkušenosti nemám, ale po tom, co mě uchvátily filmy  Román pro ženy a Líbáš jako bůh jsem si Povídky o lásce nemohla nechat ujít. Kniha samotná nemá souvislý ucelený příběh. Obsahuje zhruba šestnáct na sebe nenavazujících příběhů.

Jak už název napovídá, všechny příběhy se týkají lásky. Lásky jednostranné, lásky nenaplněné, šťastné, nešťastné. V jednom příběhu je tím „špatným“ muž, ve druhém příběhu žena a ve třetím oba.

Hned první příběh je laděn spíše negativně, láska je tam definována jako maximálně jeden šťastný den v týdnu. Podvádění s nečestností jsou v celé knize. Autor je ale kompenzuje svým humorem, takže situace vážná jeho zásahem vážnosti pozbývá.

Musím ale dát dva plusové body. První za nepředvídatelnost. Někdy už na začátku knihy přesně vím, jaký bude konec, tady ne. U prvních třech příběhů jsem se to snažila  uhodnout, ale autor mě vždycky nachytal. A druhý za esprit života. Není to u tohohle autora ničím výjimečné. I tady platí, že se nejedna žena v knize najde.

Četbu bych určitě doporučila všem dívkám a ženám. Láska v knihách, filmech a podobně je, jak známo, určená převážně ženám. Takže myslím, že muže by tahle kniha moc neoslovila. I když i to může být samozřejmě relativní. 

A přesto jsem byla, svým způsobem, trochu zklamána. Čekala jsem asi něco víc. Sem tam na mě působila kniha až moc pesimisticky a nereálně, ale mých devatenáct let života mi asi nedaly ještě ty zkušenosti, které nalézám u dam v knize. Proto si myslím, že se názor na tuhle knihu bude lišit u každé čtenářky, ale věřím, že své příznivce si určitě najde.