Mým hostem v rozhovoru je pan Josef Melnar, tajemník soutěže. Dozvídám se mnohé.

Mezinárodní soutěž pěveckých ensemblů „Stonavská Barborka“ prožívá již třetí ročník. Prozraďte nám stručně, co je a není pěvecký ensemble? Pro koho je soutěž vypsána?
Možná příklad bude jednodušší než citace muzikologů. Představme si všem známou Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany a slavné Věrné milování Jeníka a Mařenky. To je příklad dueta – nejmenší formy ensemblu. Jde o umělecký projev sólistů ve skupině – ensemblu, která je naší soutěží vypsána pro dueto až sexteto. Je patrné, že soutěže se nemůže zúčastnit sbor či komorní vokální soubor, kde jsou jednotlivé hlasy zpívány více zpěváky. Přípustné jsou sborové skladby, pokud každý hlas je zpíván jedním zpěvákem.
Soutěže se mohou zúčastnit žáci všech typů uměleckých škol, ale je třeba podotknout, že Soutěžní řád soutěže umožňuje i nestudentům těchto škol se do soutěže přihlásit.

Promiňte, na první pohled zarazí disproporce mezi velikostí pořadatelského místa a mezinárodním obsazením soutěže, o značném již renomé nemluvě. Čí to byl nápad?
Nápad této v Evropě originální soutěže se zrodil v hlavě hudebního skladatele a emeritního profesora PhDr. Leona Juřici, za vydatné podpory a pomoci sólisty Komické opery Berlín, pedagoga Ostravské univerzity a stonavského rodáka Mgr. Klemense Slowioczeka.

Není příliš odvážné, když v době drtivé konjunktury světové komercionalizace jdete na trh s kůží, z níž koukají oči klasické hudby?
Na tuto obchodně-manažerskou otázku je složité odpovědět. Je nutno si přiznat, že 20. století se stalo stoletím pop songu. Tento fenomén ovládl celé generace. Z historického hlediska to však není nic nového. Lidé se vždy dokázali pro něco nadchnout, co bylo momentálně moderní čí populární, ale i to zestárlo a přišlo opět něco nového a populárního. Tak tomu bylo za dob Mozarta, Dvořáka, Offenbacha, či možná Beatles.
Na straně druhé zde bohudík funguje jakási zpětná reflexe. Jednak každá nová etapa musela z něčeho vzniknout a, i přes relativní oslepení populárním a novým, je zde pořád velké spektrum názorů, které nás nejen žene vpřed, ale také nás vrací zpět. Důkaz o tom, že i tzv. klasická hudba může být na začátku 21. století také populární, nám ve světě, ale i u nás, dokazují různí interpreti klasické hudby. Naplňují haly nebo stadióny lidmi všech generaci, včetně mladé. Ta má, zaplaťpánbůh, stoupající zájem, je zvídavá a ambiciózní.

                

Na projektu je velmi sympatické zaměření na frekventanty uměleckých škol všech stupňů s vyhlášením věkových kategorií pro účastníky soutěže. Uvažujete, kromě koncertu laureátů, i s jinou jejich prezentací?
Samozřejmě. Tento rok nabízíme všem přihlášeným možnost vystoupení v našem regionu. Postupně se nám daří i oslovovat media, které se prozatím naší soutěži věnují zpravodajsky. Naší snahou do budoucna je docílit záznamů, případně přenosů ze soutěže.

Svatá Barbora. Existuje důvod, proč soutěžit a proč vyhlašovat výsledky takové soutěže právě v její významný den?
I zde se jedná o již zmiňovanou zpětnou reflexi a úctu k tradici. Já jsem moc rád, že v této uspěchané době, podléhající svodům pomluv, závisti, komerce, se našla ve Stonavě a okolí parta lidí, která se nad tyto vlastnosti dokázala povznést a díky spojení bohatých životních zkušeností, nadšení pro dobrou věc a místní tradice dala vzniknout naprosto originální soutěži. A přiznejme si, bez nadšení naše věc dělat nejde.

Děkuji za rozhovor a pokud, čtenáři, máte Stonavu co by kamenem dohodil, vyražte! 

                         
_{Fotografie z archivu pořadatele}