Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 23.3.2017, svátek má Ivona 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 495
Registrovaní čtenáři: 1748
Publikovaných článků: 12044
Komentářů: 10696


Měření



Řekni sbohem

28.10.2009   Radka Zadinová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

... řekl pavouk mouše.

Těmito slovy nás na prvních stránkách své nové knihy přivítá americká autorka Lisa Gardnerová, jejíž román Řekni sbohem právě vydalo nakladatelství Columbus. O jejích knihách se píše, že jsou zvrhlé, strhující, děsivé, napínavé, hrůzostrašné a nedá se od nich odtrhnout. Musím potvrdit, že ti, co tato slova napsali, měli pravdu. Lisa Gardner umí čtenáře upoutat od prvních stránek a udržet jeho pozornost až do takzvaného konce. Protože nic nekončí navždy, jsou věci, které se stále vracejí…

Hlavní hrdinkou románu Řekni sbohem je federální agentka Kimberly Quincyová. Co je na ní zvláštního? Snad jen to, že je těhotná a tak se musí smířit s tím, že už nedává všanc jen svůj život, ale i život zatím nenarozeného dítěte. Jak se s tím vyrovná ona sama i její manžel Mac se dozvíte, pokud knihu dočtete do konce.

Ale i když nás provází příběhem temným jako noc a hrůznějším než samo peklo, není sama, kdo si zaslouží pozornost čtenáře. Do příběhu vstupují postavy prostitutek, o něž nikdo nejeví zájem, záhadně mizejících a marně křičících do noci, postavy malých chlapců, unesených z domova, jimž je odejmuto jméno, identita i duše. Co spojuje tyto chlapce s prostitutkami? A co Kimberly Quincyovou se záhadným panem Dincharou, pavoučím mužem? Jak do toho zapadá detektiv Salvatore Martignetti? A jak životy těchto nedobrovolných hrdinů ovlivní stará, nemohoucí žena Rita, jež žije osaměle ve svém starém domě jen s duchy svých zemřelých sourozenců?

Příběh plný vášně, lásky, nenávisti, zrady i pomsty vás pohltí a nepustí, dokud knihu na konci zase nezavřete. Ale i pak ve vás budou doznívat vzlyky těch, jimž nikdo nepomohl, miliony duší, které se navždy ztratily v temnotě, aby je už nikdy nikdo nenašel. Kolik dětí se každý den ztratí ze svých domovů? A co se s nimi stane? Kolik prostitutek zmizí v temné noci, aniž si toho někdo všimne?

A z kolika z nich se stanou Hamburgeráčové, kteří jdou ve stopě svého vlastního trýznitele, aby nás všechny postupně rozemleli na prach?

Příběh, který Kimberly Quincyová nakonec rozplete jako tu pomyslnou pavučinu, skončil. Ale něco dalšího začíná. Někde jinde…

Dobře se kolem sebe podívejte. Možná zjistíte, že kolem vás pavouk právě spřádá své důmyslné sítě…

Lisa Gardnerová: Řekni sbohem
Vydalo nakldatelství Columbus v roce 2009
obálka
www.knihy-columbus.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Dagmar Hermannová - 7.11.2011 - 19:18

Když člověk může
Když člověk může říci sbohem - je to ještě dobré. Horší je, když musí žít tam, kde se mu to zhnusilo, kde žít vůbec nechce, způsobem, jaký se mu hnusí a jakým žít nechce, ale není pomoci ani úniku - a musí si počkat na ty křičící prostitutky ztracené do noci, i na ty opuštěné umírající děti - protože přijdou. Připadáš si jako oběť žraloka ve filmu Čelisti - jakási pomyslná příšera tě začne pomalu polykat - nejdřív ti znehodnotí život a udělá z tebe duchovní žvanec, a pak se zakousne a požírá, a i když při tom odpočívá, protože sousto ji dusí, žere a žere a ty se jen díváš, jak pomalu mizíš v útrobách toho nenažrance - nohy, břicho, hrudník - žádná pomoc i když křikem ochraptíš. A nemusíš být těhotná agentka. Když nejde dát sbohem - je horší.

Od: Radka Zadinová - 29.11.2011 - 9:16

Myslím, že Vám rozumím, a je mi z toho moc smutno... Taky jsem byla takhle požírána, připadala jsem si jako v uzavřeném kruhu, ze kterého nevede cesta ven - člověk musí buď zemřít nebo zůstat. Nic jiného prostě neexistovalo. Ale pak jsem tu cestu našla. Trvalo to dlouho, víc jak deset let jsem v sobě sbírala odvahu odejít... Ani teď ta cesta není jednoduchá, ale už mě alespoň nikdo nepožírá a já doufám, že to, co mi čas sebral, zase jednou - možná - doroste zpátky. Člověk by se neměl nikdy vzdávat, nenechat se zlomit, i když jsou chvíle, kdy je Vám už všechno jedno a vlastně si nepřejete nic jiného... Vím to z vlastní zkušenosti, člověk si říká, že by to vlastně bylo to nejlepší. Ale není. Zkuste tu cestu ven najít. Já jsem to dokázala, i když se ještě stále potácím na trošku nejistých nohách, zbavila jsem se alespoň toho nenasytného žraloka... A jednou, doufám, zmizí i vzpomínka na něj.

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.5553 s