Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 15.8.2022, svátek má Hana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13258
Komentářů: 11310


Měření



Moje vnitřní revoluce

11.11.2009   Anna Burdová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Měsíc před tím, než do naší více méně poklidné země vtrhla revoluční vlna, jsem oslavila čtvrté narozeniny. O politiku jsem se tedy moc nezajímala. Ale přesto ve mě ta doba zanechala vzpomínku, kterou s nostalgií opráším každý rok, když se přiblíží 17. listopad...

Když se u stolu sešel táta se strejdou, začali probírat politiku, místo, aby se věnovali mé egocentrické maličkosti. Byla jsem proto ráda, když táta po chvíli vstal od stolu a zavelel: „Jede se pro pívo!“ Pomohla jsem mu do basy nandat prázdné láhve a jeli jsme do města ’k okýnku’, kde prodával tátův známý alko i nealko nápoje, cigarety a hlavně škrabací losy.

„Tatí, koupíme si občanský fórum?“ ptala jsem se a dychtivě natahovala ruku po losu, ze kterého se na mě usmívalo modré ’O’. Los mi příjemně voněl hmotou, kterou jsem nehtíkem pečlivě seškrabávala. A bylo mi jedno, že jsme nevyhráli víc, než další los zadarmo.

Moje revoluce tedy byla vskutku sametová. To, co bylo před ní, mě dnes dokáže rozesmát, stejně jako rozplakat; na jedné straně banda stupidních pohlavárů, kteří na Červeném hrádku plácají nesmysly, na druhé lidé, kteří si z kriminálů a uranových dolů odnesli trvalé následky nejen na zdraví. Když se nad tou dobou zamyslím, připadám si jako Alenka v říši za zrcadlem.

Mé bezprostřední okolí se mnou přesvědčení, že dnes je líp, ale nesdílí. V politice (potažmo v celé republice) to přece všechno stojí za starou bačkoru! Všechno je rozprodaný, vytunelovaný a zatímco vzdělaní lidé běhají po úřadech práce a obracejí v ruce každou korunu dvakrát, Topolánek si na dovolenou lítá vládním speciálem. To dřív nebejvalo. Nikdo se nemusel bát o práci a lidi k sobě měli blíž. A co se otevřely hranice, je to tu samej terorista z Ameriky a člověk aby se bál vyjít před barák, že ho někdo zabije. Zlatý komunisti.

Na gymplu jsme kdysi měli napsat úvahu na téma: „Proč někteří lidé dávají přednost rovnosti v otroctví před nerovností ve svobodě?“ Výše ocitované argumenty hovoří za vše. Samozřejmě, že děti dělnické třídy si vždycky budou stát za tím, že dřív to bylo lepší, i když byly otroky své doby. Ale všichni měli práci, měli co jíst a nemuseli závidět sousedům, že mají nové auto, zatímco oni na něj nemají. Byli si přece všichni rovni. A že nemohli nadávat na politiku? Nadávali tak jako tak. Mezi sebou mohli, nikdo je neudal.

Dneska je všechno naopak. Společenské zrcadlo se pokřivilo, a tím i pohled na odraz v něm. Co na tom, že člověk může nadávat na politiku nahlas, když ho stejně nikdo nevyslyší? A k čemu nám, mladejm, je, že můžeme studovat, když stejně nebudeme mít práci?

To všechno jsou dogmata, s nimiž jsem konfrontována dnes a denně. Dokážu ocenit přednosti minulého režimu (pro dělnickou třídu), ale nikdo ze mě nevymaže, že vně té kolektivně-socialistické ohrady stáli vyhnanci, kteří trpěli za to, že se na režim dívali z intelektuální perspektivy a šli proti němu. Tak daleko ale pracující lid nedohlédl, a proto dodnes trpí představou, že žil v zemi zaslíbené.

Demokratická společnost, tak jak je nastavená nyní, má samozřejmě taky svá pro i proti. Nejsem taková idealistka, abych dokázala přehlédnout politické šarády, zlodějinu ve státní správě, docenty-rychlokvašky a další společenské neduhy. Nepodléhám ale iluzi, že beztřídní společnost byla lepší jen proto, že se o jejích neduzích nemluvilo. Problémy budou vždycky a v každé společnosti, ať už bude totalitní či demokratická. Jen utopista by věřil že tomu bude jinak.

Proč si i přes to přese všechno myslím, že revoluce byla důležitá? Protože jsme se konečně mohli hnout z místa, a stát se sami sebou. Demokracie dle mého názoru má tu výhodu, že mi dává prostor k seberealizaci, můžu svobodně formovat vlastní osobnost, a to nejen studiem, ale i nahlížením na problémy a nedostatky naší společnosti. Nechci otrocky přijímat dogmata jako moji rodiče, chci se rozvíjet.

ikonka: news.bbc.co.uk


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0392 s