Na úvod něco z toho, co o sobě sama řekla.
"Narodila jsem se v Rakovníku v roce 1985.
Tvořím cokoliv a jakkoliv od té doby, co jsem pevně uchopila tužku do ruky. Vždy jsem si kreslila a malovala sama. Až do té doby, kdy jsem dostala nad svou rukou vedení akademických profesorů…. Mou inspirací je vždy náhlá nálada a tím i pohled na věci kolem mne. …"

A co bych o ní řekla já sama, jenom snad to, že více, než-li kdy jindy, jsem jejím malbám porozuměla. Mám pocit, že nejsem sama. Jsou tak „obyčejné“ jako každodenní život. Plné našich zážitků a vzpomínek, jež v srdci nosíme, ale ne vždy se o ně podělíme. Vždyť slova někdy prázdná jsou, a tak je lépe nemluvit. Lépe tedy, alespoň někdy, malovat.

                                           
                                                  <sub>Rozchod (2009, tužka, akvarel) 
Co bolestnějšího si představit, když krvácí srdce, jež pro někoho žije, teď dotlouklo. Tělo rozerváno na kusy stále jaksi, ještě ..., jaksi a kdesi. A krystaly touhy drtí, řežou, stahují i dusí.
    
                                            
                                                                      Prozření (2009, pastel) 
                          Vypadá snad na to, že by nás zachránilo? V náruči stáří, té moudrosti.
                                        Kéž by ho trochu dříve i pro ty mladší zbylo. Kéž by!

                                             
                                                                      Sahel (2009, tempera)
                                Afrika – jih Sahary. Sucho a trýzeň se táhnou napříč od západu k východu.
                                  Neunikneš. Východ hlad, západ smrt. Ruku v ruce. Takový je Sahel.
 
                                           
                                                            Stařenka (2005, propisovací pero)
                                    Jak ráda jsem se tady zastavila. Stáří, obávané.
                                          Po dlouhé době jsem ho i vesele viděla. Laskavé,
                                                jako byla moje babička. Pohladit jen. 
             
                                               
                                                                   Tenata (2005, černý fix) 
                                          Kolik jich tady je. Stejně jako v každém z nás. Některé  hotovo jest, 
                                         jiné teprve zraje. Radost i nebezpečí. Takový dnešní svět je, 
                                                to odhalení v očích všechno prozrazuje. 


                           
                                                         Kus mě tam máš (2008, fotomontáž)
                                    Sen všech milenců takhle i na dálku se ukázat. Vtipné.


                                             
                                                                       Ládínek (2006, černý fix)
                                   A vtip pokračuje. Spíše než Ládínka si takhle představuji &Svejka.
                                           Pravdou ovšem je, že ještě neznám Ládínka. 

                                                         
                                                                     Deprese (2008, tempera, tuš)
                                         Kdo ji nezažil? Pryč od tíhy v temných barvách. Rychle    
                                        uniknout je snad v naší moci, i když tady to moc nevypadá. 
                                 Autorka nedává nám naději. Záplavám emocí bychom měli podlehnout.
 

                                    
                                                                    Marnost (2009, akvarel)
         Opravdu nechci končit malou přehlídku tvorby M.Fuchsové neoptimisticky, ale autorka to přesně 
                      takto chtěla. Dala tuto malbu sama na úplný závěr. Snad jen symbolicky.</sub>

Prozření nechám už jen na vás.


_{Rabasova galerie Rakovník
Markéta Fuchsová
Výstavní síň na radnici od 19.11.2009 do 3.1.2010
(foto: autorka)}