Joy Division, jméno post-punkové kapely s geniálním frontmanem Ianem Curtisem, zaznívá dodnes z úst mnoha známých osobností. Historii kapely, stejně jako Curtisův život, zaznamenává několik biografií. Curtisovy texty ovlivnily Jamese O´Barra, autora nejslavnějšího černobílého komiksu Vrána, stejně jako legendární U2 nebo The Cure. Původní dvě řadová alba se po rozpadu skupiny rozrostla o množství živých nahrávek, singly a kompilace a ani filmový průmysl nezůstal k odkazu Joy Division chladným. Zájem neupadá a je čemu se divit. Ať už byl totiž za svého života Ian Curtis čímkoliv, rozhodně nebyl hvězdou první velikosti. Hvězdou, která by mohla očekávat podobná ocenění. A přesto chybělo jen málo, aby se jí stal. Namísto slávy však Curtis v pouhých třiadvaceti letech zvolil dobrovolnou smrt. A ta, jak známo, bývá tou nejlepší reklamou.

Patrně ani režisér Andrej Corbijn netušil, jak moc pravdy je na předchozím tvrzení, když začal chystat svou filmovou adaptaci Curtisovy biografie Touching From the Distance, kterou v roce 1995 napsala zpěvákova manželka Debbie. Control, film inspirovaný její verzí o životě a skonu Iana Curtise, měl původně potěšit skupinku pamětníků a rozšířit řady typických „klubových“ snímků. Svou premiérou na festivalu v Cannes v roce 2007 místo toho rozpoutal mánii, které by sedmnáct let po smrti Curtise věřil jen málokdo.



Ian Kevin Curtis, rodák z britského Macclesfieldu, oplýval mnoha talenty. Lásku k výtvarnému umění a poezii nakonec porazila hudba, jejímž prostřednictvím mohl vyjádřit všechny své temné depresivní nálady, stupňované horšícími se záchvaty epilepsie, kterou Curtisovi diagnostikovali krátce po vzniku skupiny v roce 1976, původně nazvané Warsaw. Přejmenování na Joy Divison zapříčinila právní tahanice o původní název, po níž Curtis vybral nové jméno, inspirované sexuálně orientovaným křídlem koncentračního tábora, popsaného v románu Domeček pro panenky. Čtyřleté snažení undergroundového seskupení, majícího veškeré předpoklady, aby se zařadilo mezi nejúspěšnější kapely všech dob, ukončila v roce 1980 Curtisova sebevražda, zdůvodněná osobními problémy a neschopností vyrovnat se se zhoršující se nemocí.

Kromě Curtisova hlasového projevu a originálních tanečních pohybů, částečně inspirovaných epileptickými křečemi, zůstává nezapomenutelný také jeho milostný románek s francouzskou novinářkou Annik Honoré, jedna z pravděpodobných příčin jeho finálního rozhodnutí. Také toto období Curtisova života tvoří jednu z ústředních dějových linií Corbijnova filmu.

Do hlavní role černobílého retrosnímku tvůrci obsadili vynikajícího Sama Rileyho. Za své jedinečné ztvárnění Iana Curtise herec získal několik prestižních ocenění. Kromě autenticky napodobených pohybů Riley bravurně přezpíval písničky Joy Division, později použité pro scény živých koncertů. Cover verze písničky Transmission ze scény televizního uvedení Joy Divison byla natolik povedená, že jako jediná figuruje na oficiálním soundtracku, jinak obsahujícím původní skladby nazpívané Curtisem.
Není bez zajímavosti, že role Curtisovy milenky Annik byla svěřena do rukou známé německé herečky Alexandry Marie Lary (Kde je Fred?), s níž Riley v době natáčení skutečně chodil a s níž se na konci roku 2008 oficiálně zasnoubil.
 
Control, kromě označení nejlepšího britského snímku roku 2007, posbíral 25 cen a více než dvacet dalších nominací, včetně ceny BAFTA. Přestože z Rileyho Control navzdory očekávání hollywoodskou hvězdu neudělal, v kategorii hudebních filmů bude nepochybně už navždy patřit k tomu nejlepšímu. Stejně jako odkaz Iana Curtise, který také díky Corbijnovi trvá důstojně dál.

foto: IMDB, Telegraph.co.uk