"K cizincům bývá Radcliff z Malicorne poněkud nedůtklivý. Obvykle... Ne, nekulte oči, trapný Rinaldini. Doopravdy dvakrát nezbožňuje lidskou společnost a ze všech hostů nejhůř vítá Nepřátele světla."
"To chápu. Co taky mají Nepřátelé na Malicorne pohledávat, co?"
"Co?"
A potom mi hrabě odhalil tajemství zámku.

20. Inventář jednoho hradu
Respektive mi odhalil tajemství téhož hradu.
"A tomu mám věřit?" vydralo se mi ze rtů. Černý papež přitakal, vytáhl jakýsi srolovaný pergamen a oslovil Eriku: "Víno!" Ani na vteřinu ze mne nespustil ostražité oči. "Posaďte se, Rinaldini a hodujte a pijte, co hrdlo ráčí."
Což o to, hlad jsem měl jako vlk, jenže spořádat večeři Nepřátelům světla, dovolit si to?

Ne, to zavánělo hřbitovem. Usedl jsem přesto a temné hřmění znovu dolehlo z dálav skrz lesknoucí se tabulky, které chvíli předtím matně zablikaly. Nepřátelé světla i teď existovali někde tam venku, ale KAŽDOU CHVÍLI se mohli vrátit. I ten &SEDÝ MUŽ, vybavilo se mi s úděsem, který můj mozek nadále neuměl potlačit. Jsem zbabělec? Jsem!

Anebo ten zjizvený... Oni... V dalekém dětství jsem si loupežníky představoval zrovna tak a vtrhnou už za vteřinu zase sem dovnitř jako lačná zvěř? Nešlo se nebát, říkám vám, ale svůdná Erika mi už poslušně nalévala a najednou se ocitla v roli nejpokorněji posluhující ovečky.

Přesto mi stihla jaksi bokem věnovat povzbudivý úsměv a třeba i nějaký drobný kamének spadl z jejího srdce před chvílí a spolu se šťastným výsledkem souboje, namlouval jsem si pošetile. Že se o mne bála! Kdopak ví.
A v duchu jsem každopádně už zase slyšel její hrdou výzvu:
"Na sever po šest dní
pluj v lodi solidní
A TAM se točí vír!"
A slyšel jsem i Eričin jasně, jásavě zvonivý soprán, až jako vytepaný. A ten kontrast trval.

Kontrast hlasu i melodie... s bizarním obsahem gazelu. Ptal jsem se, co vlastně má píseň Odetta znamenat a zda je to metafora či alegorie. Je to jen symbol, anebo skrývačka? A proč zrovna z této písničky si Nepřátelé světla udělali hymnu?
Ne, radši jsem se zahryzl do výborně propečené křepelky a svět písňových metafor skončil zatím v koši alias propasti za krčmou. Křehounké maso s křupavou kůrkou mi právem připadalo tou nejbáječnější krmí, co jsem kdy polykal, a jedna mizerná porážka v jediném souboji? Co je proti křepelkám, co náhle znamenala?
"Ale, ale... To je CELÝ Rinaldo Rinaldini!" oznámila by Suky se smíchem při tom pohledu a kdyby tu byla. Ale nebylo jí, bohužel. A místo rusovlasé přítelkyně mi dolévala černovlasá šenkýřka, zatímco hrabě k tomu rozbaloval přílohu.

Zkrotl. a spiklenecky mi pergamen přisunul. Hle, spatřil jsem nezřetelný půdorys jakési soustavy staveb. Rozsáhlé zdi se neuvěřitelně klikatily, výklenky se zdály zvláštně členité a nalevo dole jsem si všiml větrné růžice. Co znamenají tyhle čtyři nestejně velké kruhy? Aha! Může docela dobře jít o obrysy věží. Aha, je to plánek.
Postrádá ovšem jakékoli měřítko. A co svítí támhle, úplně vpravo dole? Větrná růžice je vlevo, jistě, ale vpravo ji vyvažovala ledabyle načmáraná muří noha. Ne, vcelku vzato ale nešlo o příliš dobrý pentagram, neboť stál na špičce a vzhůru trčely tím pádem OBA ďáblovy rohy. A ještě k tomu "tekl", jak se říká: Tři z vrcholů byly zakryty, a to jakýmisi symboly.

Co asi ty symboly znamenají?
U každého jsem si všiml drobného písma, bohužel však nebyl čas luštit. Zaujaly mě nicméně hodiny. Zlehka byly vkreslené právě do muří nohy a šipka na ciferníku cílila PROTI ručičkám. Zvláštní? Pod tzv. pentalfou se plazilo jakési hádě a nad ním byly neobratně naznačeny schody, nicméně schodišti se hemžil CELÝ půdorys. Povětšinou byla točitá.

"Malicorne?" polkl jsem flegmaticky další doušek.
Víno mělo nezvykle nahořklou příchuť. Je to ten zámek a ten hrad?
Opeřený démon místo odpovědi otočil pergamen a já na rubu spatřil další písmena, tentokrát až kaligraficky přesná. Hm. Jen kdyby nebyla zase tak k nepřečtení titěrná, co s tím? Nevěděl jsem. Lupa nám chyběla a autor vše vtěsnal do třinácti geometrických odstavců. "Co je to?"

Nějaký prastarý, loupežnický zákoník? Natáhla se přese mě Erika, uchopila pergamen do prstů a měkce a zřetelně, jak to uměla jen ona, začala nám předčítat:
"První truhla: 224 řetězů z ryzího zlata. 553 čirých drahokamů. 51 těžkých rubínů a 11 žlutých opálů velkých jako dětská pěst. 101 zelený smaragd, 93 safírů, 312 prstenů, 81 náušnic. To všecko z ryzího zlata a jeden ze smaragdů má velikost lidského srdce.
Druhá truhla: Četná zlatem protkaná sukna a kalichy zdobené celkem 1244 drahokamy.

Třetí truhla: Ryzím zlatem krumplovaný kabátec posázený diamanty, šest těžkých náhrdelníků z největších balasů, jeden jediný aspilates z hnízda ptáka fénixe (ochrání před nebezpečím ohně), 40 zlatých jablek se stopkami z karbunkulů, 56 zrcadel za safírů, smaragdů a chrysolitů, růženec sestavený z tří set čtyř perel a 88 plátů čistě vytepaného zlata.

Čtvrtá truhla: 654 topasů, karneolů a smaragdů. Kalich z ryzího zlata, který je zdoben dvanácti zářivými démanty.

Pátá truhla: Čapka s rubíny našitými v deseti řadách. &Sestašedesát třmenů ověšených 421 démanty. Královnin šat pokrytý balasrubíny. Zbroj z rudého zlata posázená 320 tyrkysy. Čtyři přilbice naplněné perlami a bohatě šperkované rukavice s manžetami až k loktům pošité vždy 99 rubíny a 52 velikými orientálními perlami. 42 párů těchto rukavic.

&Sestá truhla: 124 vykládaných mečů. Třiašedesát ostrých dýk zdobených těžkými brilianty. Osmadvacet kulatých bojových štítů ze stříbra.

Sedmá truhla: Malá černá bednička s neobvykle hruškovitými perlami. Množství safírových prstenů a zvláštní smaragdové náušnice, které jsou zasazeny do jemného filigránu z ryzího zlata (1143 párů). Navíc asi 10 500 růžově zbarvených perel a 22 achátů podporujících výmluvnost. 155 karneolů pro utišení hněvu a 88 granátů proti zlým duchům. Zcela nahoře leží alabastrová korunka ubývající a přibývající s měsícem: je to selenit.

Osmá truhla: Především osm skříněk z cedru a stříbra obsahujících 3840 broušených kamenů nejrůznější velikosti. Nespočet prstenů je uloženo ve zlatém písku spolu se 4 265 nebroušenými kameny.

Devátá truhla: Ještě jeden sádrovec (selenit) a podivný kámen zvaný meloceus, který prý odhaluje zločiny, ale sám jsem si to nemohl ověřit. Dále tu leží z ryzího zlata vytepaný had o váze 220 liber, z jehož hřbetu vyrůstá vodotrysk náhrdelníků, každý z nichž je ze třiatřiceti smaragdů. Pod hadem je sedmdesát sedm olivově zelených chrysoberylů a vyjmete-li je na slunce, zrudnou jako krev. K tomu 66 cymofanů se stříbrnými žilkami a 1554 pistáciových chrysolitů a přesně pětapadesát úhledných topasů v barvě růží.

Desátá truhla: 22 těžkých svícnů z ryzího zlata o váze 255 liber: na každém je 164 rubínů. Poznámka: V této truhlici byl ponechán i jeden živý Fadiman.

Jedenáctá truhla: Jedno sto žhavě šarlatových karbunkulů, všechny se zvláštními mihotavými hvězdami o sedmi rozbíhajících se paprscích. 44 plamenných hessonitů, 500 oranžových spinelů, 324 ametystů, 33 rubínů a jediný safír, trochu větší než pštrosí vejce.

Dvanáctá truhla: Zlatá socha Panny Marie s Jezulátkem o váze 790 liber i včetně koruny. Na soše je šest šestipalcových topasů a sama Marie je zabalena ve zlatém rouše posetém 1 684 drahokamy. Z toho je 18 čtyřpalcových smaragdů. Truhla obsahuje i sedm velice těžkých démantových křížů.

Třináctá truhla: Jeden adular perleťové bělosti. Deset mléčných opálů a 22 tyrkysů. 100 kusů takzvaného slunečního kamene, oligoklasu (třpytí se díky drobným šupinám z vrostlé slídy). Dále několik světlejších odrůd chrysoberylu zvaných cymofany a 123 průsvitných olivínů. Jediný průhledně rudohnědý zirkon a žlutočervené chalcedony (takzvané karneoly) v počtu asi dvou set kusů."

21. Křič hrůzou!
Erika četla, jako by zpívala. Už po prvních větách mi zaskočilo a s každou další větou ve mně pučel jediný ústřední pocit. Vzrušení.
Četba mě okouzlila, jako by okouzlila i vás, a víc než to nejbáječnější vyprávění Tisíce a jedné noci a lesní princezna Erika stávala se tak &Seherezádou a čtyřicet Ali Babových loupežníků bezesporu nikdy neshromáždilo větší poklad, než jaký líčila. A jak nám o něm předčítala, mládla.

Jakbysmet my. Postupně se mě dokonce zmocňovala jakási až pirátská lačnost po těch démantech a pnula se mnou jako břečťan až ponurá fascinace třpytem, který vám zajistí věčnou svobodu rozhodování, možná. Jak šíleně jsem zatoužil bořil paže zvolna do perel, až po lokty, a po ramena a vnořit se tam celý a koupat se ve zlatém písku, v briliantech, a brodit se volně sypanými drahokamy, sbírat a laskat se s nimi, čichat a hladit jeden po druhém a... Snad veškeré barvy na škále tohoto světa mnou prolétly jako vichřice.

Co dál? Chtěl jsem kameny přikládat ke spánkům i k oku, toužil se opájet září těžkých klenotů, byl k zbláznění zamilovaný do jejich precizně vybroušených tvarů, tak jako jiný do ženy, a vše se mi to dělo v extázi, v opojení i naprosto erotickém a... A seděl jsem ohromen bezbřehým oceánem blýskavé překrásy a dokonalostí lákavých pablesků na hranách smaragdů, ale i báječnými vyhlídkami na všecko, po čem jsem kdy toužil, ba i po tom, o čem jsem si toužit ani netroufal. Převrátil jsem do sebe pohár a dobro a zlo se divně slilo. Erika dočetla.