Ten starší, kapitán Sam Cahill (Tobey Maguire), je vzorný otec, manžel a příkladný voják-prostě se povedl. To mladší Tommy (Jake Gyllenhaal) je černá ovce rodiny a jak se zdá, ani vězení, jehož zdi právě opustil, na jeho lehkovážnou hlavu neplatí. Někdy jednoduše nezbývá než léčba šokem. A právě tu Tommy podstupuje, když se dozvídá, že vrtulník přepravující jeho bratra při plnění mise v Afghánistánu byl sestřelen a Sam tak pravděpodobně tragicky zahynul. Plačící švagrová Grace (Natalie Portmanová) a dvě malé neteře jsou pro Tommyho dostatečnou motivací, proč změnit dosavadní způsob života. A tak zatímco napravený mladík bílí Gracinu kuchyni a pomalu vyplňuje zející díru, jež po sobě zanechal jeho bratr, Sam v roli válečného zajatce bojuje o přežití. Ani vytoužený návrat domů ovšem nedokáže vymazat realitu prožitých hrůz a role obou bratrů se náhle prohazují.

Hlavním tématem Bratrů jsou rodinné vztahy a vazby-tedy to, co v našich životech stále více opomíjíme a na čemž při tom záleží zdaleka nejvíc. Nenechme se ovšem zmýlit. Bratři rozhodně nejsou „americkým“ filmem a je vcelku jedno, jaké národnosti sledovaná rodina je anebo o jaký válečný konflikt se jedná. Sheridan neplýtvá slovy ani city a mazaně zůstává u strohého věcného popisu událostí, který mu ve finále ke spokojenosti jeho i diváků vrací všechno i s úroky.

Herecké obsazení ve složení Maguire-Gyllenhaal-Portmanová dává vzniknout skutečnému uměleckému dílu. Gyllenhaal zde s jistotou potvrzuje post jednoho z nejlepších mladých herců současnosti, když z nesympatického flákače Tommyho s naprostou přirozeností reinkarnuje v hodného strýčka (dvojsmysly v tom nehledejte), kterého nejenom Graciny děti, ale posléze i ona mají rádi víc, než by si kdy dokázali představit (ani po tomhle dovětku). Drobná Portmanová skrývá sílu především v emocionálně vypjatých scénách, které zvládá s minimem běžně využívané hysterie, díky čemuž působí 100% věrohodně. Přestože také o Maguirovy nelze z pohledu hereckého výkonu napsat cokoliv negativního (exceluje především v poslední třetině), jako věcnou výtku musím uvést jeho typové obsazení do role. Přestože Maguire už dávno překročil třicítku, dojmem otce na mě nepůsobil ani na chvilku (přestože jím v osobním životě skutečně je) a pokud by ve společných scénách se svými filmovými dcerami natáhl obleček Spidermana a odlanil kamsi do dáli, vůbec bych se nezlobila.

Kromě ústřední trojice stojí za povšimnutí nevšedně autentický výkon teprve jedenáctileté Bailee Medisonové, za jejíž chvějící se ret zaviněný otcovým odchodem, stejně jako pozdější nenávist vyprovokovanou stejnou osobou, by se nemusel stydět leckterý ostřílený herec.

Ačkoliv ostatní aspekty snímku, snad kromě písničky U2, nepřinášejí nic zvláštního (triky Sheridan nepoužívá prakticky vůbec-také proč, když se dobře obejde i bez nich), jako celek Bratři působí dojmem kvalitně odvedené práce a jedním z nejdůležitějších důkazů tohoto tvrzení je fakt, že film nenudí a velmi rychle strhává diváka do příběhu.

Přestože se tvůrci Bratrů nevyžívají v nechutnostech a šetří diváka před přímým pohledem na prováděné brutality, film rozhodně nedoporučuji slabším povahám. Těm ostatním však návštěvu kina mohu jen a jen doporučit. Divadelní výkon na stříbrném plátně se totiž zase tak často nevidí a navíc šílený pohled Tobeyho Maguira-ten v televizi určitě zanikne.

osobní hodnocení: 80%

Bratři (Brothers)
USA, 2009, 105 min
režie: Jim Sheridan
hrají: Tobey Maguire, Natalie Portmanová, Jake Gyllenhaal a další
přístupný od 15 let
premiéra ČR: 04.02.2010
distribuce: HCE
http://www.brothersfilm.com
foto: HCE