Zdá se, že originalita románové ságy Stmívání autorky Stephenie Meyerové (více o knihách a filmech čtěte zde) je jen zdánlivá. Ač se mnozí čtenáři domnívají, že série „Upíří deníky“, která se nedávno objevila na pultech našich knihkupectví, je dalším dílem vezoucím se na vlně úspěchu Meyerové, není tomu tak a ani být nemůže. Série „The Vampires Diary“ byla napsána již v roce 1991 a já bych vsadila své boty, že právě „Deníky“ byly Meyerové inspirací (kromě proklamovaného snu) pro její úspěšnou sérii.

O co tedy jde: Krásná, sebevědomá, všemi obletovaná maturantka Elena usiluje o nového, velmi přitažlivého spolužáka Stefana Salvatoriho, který se právě přistěhoval do jejího rodného městečka z Itálie. Je tak zaslepená láskou k němu, že jí nevadí podivné detaily, jako že je úplně sám, bez rodičů či jakýchkoli příbuzných a má chování člověka z časů dávno minulých. S jeho přítomností si dokonce nedává do souvislosti ani podivné zlověstné události, které se kolem ní začínají dít. Nakonec jeho identitu odhalí, stejně jako fakt, že on má ještě přitažlivějšího bratra Damona,  rozhodně ne tak hodného a čistého jako její milý. Naopak, je přímo všehoschopný. Dívka je přesto přitahována k oběma, stejně jako jsou oni přitahováni k ní: Elena jim totiž evokuje vzpomínky na jejich společnou lásku, Kateřinu, šlechtičnu-upírku z patnáctého století, jíž je Elena velmi podobná.

Jak už bylo naznačeno, Upíří deníky a Stmívání vykazují až zarážející shodu.

Třeba prostředí, kde se děj odehrává: v obou případech jde o maturitní třídy střední školy. Upírští bratři z „Deníků“ vykazují stejné vlastnosti jako upírská rodinka Cullenových u Meyerové: jsou nebývale krásní, bohatí, neuvěřitelně rychlí; Stefan odmítá brát lidské životy a živí se jen zvířecí krví (i když, tu a tam ani on nedokáže odolat pokušení a například skoro hned v úvodu prvního dílu vyzunkne bezdomovce až na dřeň).

A právě tento ušlechtilý upír, jehož datum narození spadá do dávné minulosti, jako by byl dvojčetem Edwarda Cullena. Je ohrožován zlými upíry (a svým bratrem Damonem), prožívá lásku plnou překážek ke své krásné spolužačce a neustále trpí strachem, že jí nevědomky ublíží. Jedna roztomilá odchylka u něho však je – má zatahovací sací špičáky!!

Zajímavé je, že „Deníky“ zřejmě inspirovaly i režisérku filmu „Stmívání“. Jak jinak by bylo možné, že scéna z „Deníků“, kdy spolu oba bratři hovoří v lese, přičemž ten zlý je uhnízděn ve větvích stromů, přeskakuje z jedné na druhou a posléze vytrhne ze země stromek i s kořeny na důkaz své síly, se vyskytuje i ve filmu, jen s tím rozdílem, že jde o rozhovor Edwarda s Bellou? Takto bychom mohli pokračovat. Osobně, být v kůži Smithové, asi bych zvažovala žalobu za vykrádání svého projektu.

Naštěstí , co se týká stylu vyprávění, podobnost končí. Autorka „Upířích deníků“ tolik nefilozofuje, bohužel ale také tolik nebaví. Sarkasmus a ironie jí nejsou zrovna vlastní. Nicméně, řečeno sportovní terminologií, má čistší tah na branku, její zápletky nejsou tak vykonstruované a absurdní, a možná proto nevzbuzuje tolik bezděčných úsměvů...

Zatímco Meyerové dílo je spíše než hororem romantickou fantasy, Smithová ctí žánr. Její deníky mají opravdu hororovou atmosféru, jsou plné krve a také lidských, nevinných obětí. Co je na Smithové sympatické je fakt, že ne vždy její romány končí bezezbytku happyendem. Spisovatelka klade důraz hlavně na morální vítězství dobra nad zlem a tomu je podřízeno vše, třeba i životy hrdinů. To se ovšem ne všem čtenářkám líbí a u „Upířích deníků“ se tato manýra autorce i vymstila, neb nespokojená čtenářská obec jí donutila k původní trilogii dopsat ještě čtvrtý díl s akceptovatelnějším vyústěním (tato recenze se nicméně týká pouze trilogie „Upířích deníků“).

O tom, jak jsou „Upíří deníky“ ve Státech populární, svědčí fakt, že v roce 2009 byl podle románů natočen tv seriál, který zatím čítá 25 epizod. Podle ohlasů jde o seriál velmi úspěšný, na čemž má zřejmě lví podíl představitel nejednoznačného Damona, dnes již 32-letý Ian Somerhalder, dobře známý jako Boon z prvních nejlepších dílů seriálu Ztraceni (byl to ten protiva z rozmazlené sourozenecké dvojice, co zemřel na otravu krve v 29. epizodě).

Autorka románů nikdy nezastírala, že „Upíří deníky“ jsou zacíleny na teenagerky a právě těm se určitě budou líbit nejvíce. Neurazí ale ani starší, romanticky naladěné čtenářky.

A pro zajímavost: Smithová oznámila, že pracuje na pokračování „Deníků“. Po čtvrtém díle „Upíří deníky – Temné shledání“, který vznikl rok po trilogii a na nějž naleznete na Rozhledně také brzy recenzi, píše další tři romány. Budou se jmenovat „Upíří deníky, návrat“ a hlavní postavou v nich tentokráte bude Damon. První z románů nazvaný „Upíří deníky, návrat – Stmívání“ (jak originální) v USA již vyšel, další pokračování se očekávají v roce 2010 a 2011.

Osobně dávám 60% + 10% za netradiční konec.

A ještě, tentokráte kritická, poznámka: měla jsem v rukou celou sérii, tedy tři romány najednou a dlouho jsem marně v jedné každé knize hledala jasně čitelné pořadí dílů. Návod, který román je který v pořadí, sice dávají malé obrázky obálek knih na zadní straně přebalu, nicméně ne všichni jsme členy klubu křížovkářů. Myslím, že podobné žertíky si čtenáři nezaslouží.


_{L. J. Smith: Upíří deníky
Vydalo nakladatelství Fragment v roce 2009
doporučená cena: 175 Kč (za 1 knihu)
obálka www.fragment.cz}