Kniha už na první pohled působí příjemně, přesně zapadá do současné uspěchané doby. Hutné výpovědi bez zbytečného rozmělňování jsou psané čtivým a srozumitelným jazykem, navíc je přehledně členěná. Snadno se tak rychle vrátíme tam, kde nás to zaujalo, a můžeme si znovu zapřemýšlet. Ovšem abyste nenabyli dojmu, že díky své útlosti je tato kniha povrchním návodem, jak dojít snadno ke svému štěstí. To pak po ní ani nesahejte. Číst musíme s jediným cílem, pochopit důležitou pravdu. Jakou? Že ke štěstí potřebujeme dlouhou zastávku pro mnohá zamyšlení, abychom neškobrtli a mohli se zvednout, správně nakročit s povzbuzenou, nebo napoprvé získanou odvahou. Neboť bez odvahy změny k lepšímu není.

A co tedy konkrétně v knize můžeme najít? Podíváme se  do různých oblastí života, budeme se snažit nahlédnout do podstaty skutečného partnerství, do rolí ženy v dnešní době a popřemýšlíme nad tím, co to vlastně niterné ženství vůbec znamená. Při této pouti se nevyhneme ani duchovní oblasti, energii čaker, moci barev. A hlavně budeme číst o odvaze žen být samy sebou a najít v tom své štěstí. A spolu s tím uvidíme, jak udělat šťastné i ty nejbližší lidi kolem.

Je to málo, nebo moc? Určitě se shodneme na tom druhém. Ale nehledejte zde emancipované věty zmužnělých žen, právě naopak. Pro tyhle z nás tahle kniha  není, i když právě tyto ženy by ji měly číst. Žena v souladu s těmito řádky vypluje z našité role tradiční společnosti svobodně, jako individuální bytost se zdravým sebevědomím. A vypluje krásně.

První kapitola má příznačný název: "Kdo jsem". Nelehké, protože se na sebe neumíme dívat poctivě. Vidíme se v lepším případě takové, jaké bychom chtěly být. V tom horším, jak by nás chtěli mít. Můžeme se potom divit přibývajícímu stresu z nedostižného honění se k obludnému ideálu? „Když vím, kdo jsem, mohu přemýšlet o tom, co chci.“
Druhá kapitola: "Co chci".
„Většinou chceme něco, co nemůžeme mít. Nebo máme něco, co nechceme. A často vlastně nevíme, co chceme a co ne.“ A teprve, když si to uvědomíme, nastanou změny.
Třetí kapitola: "Odvaha a strach".
Potlačovaný strach? Každý o něm ví.
Jenom namátkou názvy dalších kapitol: "Tradiční role", " Žárlivost", " Sexualita", "Smysl života a odvaha žít".
A závěrem jedenadvacet otázek, které byste mohly položit samy sobě. 

Abych trochu odlehčila, dovolím si odcitovat několik řádků od neznámého autora, které najdeme také v této knize:
Život by neměl být organizovanou poutí ke hrobu,
k němuž dorazíme tak, jak tak a bez problémů
v atraktivním a dobře zachovalém těle.
Lepší je dostat se na scestí
s šampaňským v jedné a jahodou v druhé ruce
a s tělem pořádně opotřebovaným,
s otevřeným srdcem,
nespoutaným duchem
a rozevlátou duší
a pak naprosto vyčerpaně zvolat:
„Johohó, to je panečku jízda!“

S uvedeným nemusíte souhlasit, ale humor tomu upřít nelze a my ,Češi, ho přece máme rádi. Tak vyzývám, změny, pojďte, to bude jízda!

_{Katarina Michel – Odvážným (ženám) patří svět
Vydala Metafora v Praze roku 2010
Z německého originálu Der Mutigen gehört die Verlag v Německu roku 2009 přeložila Dagmar Hoangová
Zdroj obrázků www.metafora.cz}