Lidská truchlohra, jak nazývá film sám autor, nám má pomocí podobenství přiblížit svět kolem nás, především jeho negativní stránky v podobě lidské krutosti a nesnášenlivosti. Snímek se skládá z několika příběhů, které se protínají a proplétají mezi sebou, ovšem tematická rovina je po celý film zachována. Film Jarmareční bouda se poprvé objevil před 28lety, kdy byl v roce 1982 poprvé uveden za Dražanova studia na FAMU. „Už tehdy se snímek řadil mezi kultovní a pokud ho na akademii někdo neznal, nikdo se s ním nebavil,“ připomíná Jiří &Storek, producent filmu. Film získal několik ocenění na festivalech nezávislého filmu, ale kvůli ponuré atmosféře a bezvýchodným situacím, měl problémy s režimem a byl zakázán. Po létech se však režisér Dražan setkal s Jiřím &Storkem a společně s kameramanem Divišem Markem se rozhodli díky nenáročnosti a nízkému rozpočtu snímek natočit znovu. Výsledkem se stala 84 minutová alternativní záležitost, která oproti původní famácké 40 minutové verzi zbohatla o několik dalších scén, avšak základní linie zůstala neporušená. „Návrat snímku má stejnou sílu, jako dnes hudba kapely Plastic people,“ říká &Storek. Režisér k tomu ještě dodává: „Tím, že ústřední téma lidské zloby a nenávisti k sobě navzájem se opakuje neustále dokola, diváky by film mohl zaujmout ve kterékoli době.“ 

Režisér a scénárista Pavel Dražan se společně s Matějem Portešem podílel i na hudební skladbě filmu, která zde představuje jednu z hlavních složek. Drama je postaveno především na obrazové a hudební stránce, díky čemuž se stává odlišným oproti jiným českým filmům. Zde je nutno podotknout, že jde po dlouhé době o plnohodnotný autorský počin, který je díky své jednoduchosti a genialitě obdivuhodný. Především je k neuvěření, že za necelých 30 let od uvedení snímku se nenašel nikdo, kdo by Dražana s něčím takto uměleckým předběhl. Jedním ze zcela specifických aspektů filmu je jazyk, kterým se postavy vyjadřují. Filmová řeč zde ustupuje sice do pozadí, ovšem svojí neobvyklostí je jedním ze zvláštních znaků. Někteří recenzenti pojetí řeči v Jarmareční boudě popsali jako fráze, které nejsou ničím zajímavé. Režisér Dražan však vysvětluje: „Samozřejmě že jde o slovní patos a fráze. Věty jsou zjednodušené a stylizované, někdy poetické. Vše vypadá hrozně přehnaně, ale to je záměr celého filmu. Slova a spojení jsou použitá cíleně, jelikož jde o symboliku celého obsahu.“

V hereckém obsazení se zde setkáme s Jaroslavem Duškem, Danem Bártou, Pavlem Liškou a jinými, především neznámými herci. „Když jsem viděl poprvé scénář, nevěděl jsem, co s tím. Na DVD jsem viděl verzi z roku 1982. Celé to bylo šíleně ujetý a bizardní, ale uvěřitelný. Volal jsem Jardovi Duškovi, co s tím budeme dělat a on řekl, že je to úchylárna, a proto do toho jde,“ prozradil Dan Bárta. Jaroslav Dušek se k filmu dostal díky sousedství s Dražanem v Černošicích. Ten ho obsadil do hlavní role, která se dá pojmenovat jako Člověk. „Původně jsem Pavla přemlouval, aby roli hrál herec, který ji hrál tehdy a který byl naprosto skvělý. On však mezitím trochu vyrostl a tak jsem si řekl, proč do toho nejít,“ vzpomíná Jaroslav Dušek. Další z herců, Karel Zima, se k filmu dostal přes producenta, který ho neustále přesvědčoval, ať roli vezme. „Říkal mi, že to bude skvělý, že Dražan je skvělej, že se dneska všechno pořád akorát idealizuje a nikdo netočí o tom, co nás štve. Byl do toho šíleně zapálenej.“

Pro koho je snímek však určený? Mohli bychom tvrdit, že filmy tohoto ražení jsou jednoznačně točeny pro náročnější diváky. „Rozhodně nejde o intelektuální film. Alespoň já jsem to tak nezamýšlel a nedělal to jen pro náročného diváka. Především ani nevím, kdo to je,“ říká Pavel Dražan. Náročný divák může mít mnoho podob. Zajímavě ho charakterizoval herec filmu, Dan Bárta, který tvrdí, že náročný divák je člověk, který je ochoten participovat na něčem, co nezná. Ať už je náročný divák jakýkoli, režisér Dražan má o svých divácích jasnou představu: „Film je dělaný pro člověka, který má nějaký vlastní prožitek a který je ochoten se nad obsahem zamyslet. Pokud si dotyčný dosadí do filmu něco vlastního a dokáže nad tím přemýšlet, snímek dosáhl svého. Jen jsme nastolili téma a každý ať si z projekce odnese, co potřebuje.“

Film Jarmareční bouda si rozhodně zaslouží divácký i mediální obdiv. Snímek se obejde bez přehnaných efektů, složitých scén a přesycených dialogů. Díky několika se prolínajícím hudebním a obrazovým složkám spolu se stylizovanými postavami, venkovním prostředím a jasným tématem, vám nejspíš nepostačí vidět film jen jednou. Jak říká s nadsázkou Jaroslav Dušek: „Když se vám to nebude líbit, běžte podruhé. Když zase, běžte potřetí.“ Motivační impuls ke zhlédnutí filmu Jarmareční bouda však nejlépe vystihl Dan Bárta, který prohlásil: „Dlouho jsem neviděl tak tvůrčí film, kde autor a režisér v jedné osobě realizuje svojí vizi tak, jak on sám chce, vede tak i herce a celý štáb.“

 Jarmareční Bouda

režie: Pavel Dražan

hrají: Jaroslav Dušek, Pavel Liška, Dan Bárta a další

premiéra: 4.2.2010

_{Zdroj foto: distribuční společnost Film Europe}