Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - DRAMA VÁŠNĚ NA VESNICKÉ FAŘE
Úvodník: DCERA DUCHOVNÍHO A PŘEZRÁLÝ SVŮDCE. BĚLOVLASÝ OTEC ZMÍRÁ ŽALEM. „Raději bych ji viděl v hrobě!“ zaúpěl reverend Charles Hare, farář v Knype Hill v Suffolku, když se dozvěděl, že jeho osmadvacetiletá dcera prchla s postarším svobodným mužem jménem Warburton, údajně umělcem. Tolik George Orwell, Farářova dcera.
Článek: "Slečna Hareová opustila město v noci na 21. srpna, i nadále se pohřešuje a veškeré pátrání po její osobě se setkalo s neúspěchem. Podle dosud nepotvrzených zpráv byla spatřena v mužské společnosti v jednom vídeňském hotelu špatné pověsti," pokračuje.
Tolik zápletka románu. Příběh mladé ženy, která vlivem ztráty paměti zmizí, ztratí na čas svou vlastní identitu a následně křesťanskou víru. Nejedná se o milostné drama, jak by se dalo z výše uvedené ukázky mylně předpokládat, ani o pouhou „sociální reportáž“ o společenských poměrech Anglie 30. let, jak jsem se dočetla v jedné recenzi.
Máme schopnost žít svůj život přesto, že v něm nenacházíme žádný význam. Vlastnost, na kterou autoři nemají ve zvyku příliš upozorňovat. Ale k anglickému spisovateli, narozenému v Indii, Georgi Orwellovi (25.6.1903 - 21.1.1950) nějak patří ukazovat věci v jaksi syrové a ne vždy příjemné podobě. Ve srovnání s jeho pozdějšími díly „1984“ a „Farma zvířat“ je „Farářova dcera“ knihou podstatně útlejší, ale rozhodně patří k těm knihám, co vyvádějí čtenáře z míry, zaběhané rutiny a nutí jej přemýšlet: Pracujeme, honíme se, děláme věci prostě proto, že nám připadají užitečné nebo zábavné. My nepotřebujeme žádný hlubší smysl, jsme tu a až zemřeme, tak tu prostě nebudeme a mezitím něco děláme, abychom zabili čas a nemuseli myslet na nekonečnou prázdnotu našich životů. Všichni máme potřebu něčemu věřit, někteří ztratili víru a mnozí z nás ji nikdy neměli a mnozí ji ještě ztratí, ale ta potřeba víry nezmizí, ta je v nás. A tak občas podlehneme nějaké iluzi, nějakému fanatiku či nekonečnému pesimismu, ale povětšinou fungujeme prostě dál, jinak to neumíme.
„Nedokázala si vědomě srovnat v hlavě, že řešení jejích potíží spočívá v přijetí toho, že žádné řešení neexistuje; že zabere-li se člověk do dané práce, přestává být její konečný účel důležitý. Že věřit a nevěřit je velice podobné za předpokladu, že člověk dělá to, co je obvyklé, užitečné a přijatelné. Takové myšlenky ještě nedokázala vyjádřit, dokázala je zatím jen žít. Časem pro ně možná najde slova a utěší se jimi.“
(závěrečná kapitola)
Kniha je plná lhostejnosti, krutosti, omezenosti, povrchnosti i bezradnosti lidských životů. Orwell před tím vším rozhodně neschovává hlavu do písku. V jeho románech nejsou všichni krásní, bohatí a nakonec přese všechno šťastní. „Farářova dcera“ poukazuje na určitou realitu našich životů, před kterou máme ve zvyku zavírat oči. Ptáte se po smyslu života? Pak směle do četby! Ujistěte se ale, že jste připraveni na jakoukoliv odpověď.
Orwell George: Farářova dcera
Z anglického originálu A Clergyman's Daughter přeložila Kateřina Svobodová
Volvox Globator, Praha 2000
Obrázek: www.kosmas.cz
18.06.2010 - Oldřiška Skočíková