Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Milovat až k smrti
Úvodník: Pavel „Hirax“ Baričák ve svém románu Vteřinu před zblázněním dokazuje svou pozici na slovenské literární scéně. Známá osobnost punkového a metalového undergroundu servíruje čtenářům již svůj čtvrtý autorský počin, a stejně jako předchozí, je i tento hodně výrazný.
Článek: Vydat knihu, jež se stane vzápětí bestsellerem na domácím trhu, je záviděníhodná vizitka. Už zvolený leitmotiv to naznačuje a použitý jazyk v románu mu půdu připravuje více než zdatně. Čteme o vášnivé lásce, o všem, co je známé současnému životu. Drogách, alkoholu, marnosti, nenávisti, prospěchářství. Stát v centru toho všeho a nezbláznit se, je úkol takřka nelidský. Autor používá „ich“ formu a dociluje tak autentičnosti, dané znalostí prostředí. V něm nechá hrdiny konat. Pavel Hirax Baričák, muzikant, fotograf, blogger, cestovatel a určitě jsem ještě další dovednosti zapomněl. Jednu nesmím. Spisovatel.
Mladý, ještě ne čtyřicetiletý Baričák rozjíždí román ve velkém stylu. Nechá vzplanout osudovou lásku mezi téměř třicetiletým muzikantem a čtrnáctiletou původně fanynkou jeho kapely. Jen chvíli pokus o věkový posun hrdinky směrem k obecně chápané hranici způsobilosti, tedy i papírové dospělosti, jen chvíli je tam chápavý a lehce odtažitý přístup hrdiny a jeho profilace na straně zákona a kýmsi stanovené morální etiky. Jen chvíli. A pak se stavidla přirozenosti, o které nemá okolní svět potuchy, otevřou dokořán.
Většina lidí umře dřív, než se stačí podruhé duchovně narodit a dospět. Jeden z citátů, jež se v knize objevuje vícekrát. Proč? Protože je možná klíčový k pochopení situace vůbec. Pokud vezmeme v potaz právo a obecně přijímaná pravidla lidské společnosti, není o čem diskutovat. Ale tento svět na jedné straně své děti jakoby chrání, třeba před pedofilií jako v tomto případě, ignorujíc individuální zrání jedinců, zvláště dívek, jejich potřebu aktivně se podílet na svých prožitcích a na straně druhé vlastně přihlíží, jak dvanáctiletí chlapci střílí salvy ze svých samopalů do jiných, či se svými kamarádkami podpalují auta na ulicích nebo se nechávají odpálit do pryč náložemi připoutanými na tělo. Zákonitě si člověk řekne, že represe proti druhým jsou ve větším pořádku než v prvním případě. Ale sdílí to svět? Asi ne.
Autor bere ku pomoci vteřiny jako metráž své knihy. Začíná pomyslně 50 s před zblázněním. Často a rád používá „vnitřní hlas“, který nechá ale vstupovat mezi ostatní text. Pro čtenáře to znamená jedno. Zpozornět! Je důležité znát hranici vyřčeného a deklamovaného uvnitř. Další velmi zajímavou složkou konstrukce knihy je její zdánlivě dvojí konec. Smyšlený happyend se odehrává již 9 s před skutečným koncem, který jak vidno z titulu knihy, šťastně nekončí ani náhodou. Víc neprozradím. Kniha za přečtení rozhodně stojí. Nejen to. Přemýšlení každého se doporučuje. Myšlenkový výstup individuální. Jsme přece ve střední Evropě. Zaplať bůh. Kamenovat tady nikoho nechceme. Popravdě, je za co? Toť otázka. Říká se tomu plesnivý chleba s medem. Mimochodem, první knižní jídlo.
Pavel „Hirax“ Baričák: Vteřinu před zblázněním
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2010
Ikonka www.xyz-knihy.cz
25.06.2010 - Jaromír Komorous