Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Dvanáctka pro jediného českého beatnika

_{Václav Hrabě}

                                           A v mokrým písku koledoval jazz                       
                                           svých dvanáct taktů k poctě toho hocha
                                           kterej už jednou hergot musí přijít
                                           si zadžemovat do našeho světa
                                           a kterej prej (!) pak všechny naše sraby
                                           tu džentlmensky vodehraje za nás

U tohoto momentu autor donutí čtenáře zastavit. Zdá se, z jeho pohledu, že můžeme konstatování výše uvedeného odstavce označit jako „povrchní“. Hrabě je okolím pasován na „Máchu v texaskách“, ale je to Jiří &Sotola, kdo se objevuje v jeho rozsáhlé studii a jsou to fragmenty z &Sotolova díla, jež se, jistěže rozdílně zpracované, objevují v Hraběho poezii. &Sotola ale Máchovu poezii uznává se vším všudy, celý život se snaží oddémonizovat legendárního již autora a i jeho nejslavnější dílo Máj a tak paradoxně pro všechna zmíněná jména platí pořád stejné přívlastky tvorby nahoře již konstatované. Zopakujme. „Jsou to verše na oslavu lidských vlastností, které udržují v chodu vývoj lidstva.“ A svoboda projevu a svoboda projevu a svoboda projevu. Řekli, co chtěli, ti chlapi. A v tom jsou jedineční.

Jiří Žák začíná sledovat Václava Hraběte na maturáku. Samozřejmě, v dalších kapitolách se dozvíme, jak k tomu bohulibému večírku došel a co následovalo potom. Není toho mnoho, ale neobyčejně hutné. Kulturně hutné, jako celá dekáda šedesátých let minulého století a to v českém i celosvětovém měřítku. Není pochyb o tom, že atmosféra těch let ovlivnila kulturní dění na mnoho let dopředu. Žák nalezl v knize leitmotiv toho dění. Revolta aktérů té doby. A bez nutnosti časového zařazení vystopoval pak jeho věrné druhy v literárním nazírání světa, už bez časových mantinelů, protože ty najednou neplatí. František Gellner, Allen Ginsberg, Vladimír Majakovskij, Francois Villon. A se skutečností často nevídanou dokázal vystavět základní motivy uměleckého snažení stejně poznamenaných. Generační střet, odsouzení snobismu, pokrytectví a slinivé moudrosti. Vzpoura proti životním stereotypům prázdné existence na doplňkovou půjčku, říká autor k básníkovu hájemství.
Autor soustředil množství přímého vyprávění Hraběho spolužáků od hořovických, tedy klukovských let po pražské, až po vojenské souputníky a spoluhráče z různých kapel jakbysmet. Překvapivé etudy ze sebe ti lidé dostávají. Dobové fotografie. Kopie rukopisů Hraběho dopisů. Nové informace o básníkově životě. Nemůže chybět zrod Violy a působení Václava Hraběte v těchto prostorách, když Reduta není rozhodně pominuta. Působivé čtení.

Pohled uzavřeme verši tohoto českého beatnika, s jejichž obsahem ale nesouhlasím.

_{Jiří Žák}