Takto nás unáší děj hned na prvních stránkách nové knihy Dorothea vévodkyně Kuronská. Autorka Helena Sobková rozplétá tímto titulem složité vztahy tří postav české historie, Boženy Němcové, Kateřiny Zaháňské a Dorothey Kuronské. Vše v režii nakladatelství Paseka.
Ve své tvorbě příjemně dokáže skloubit tajemství reálného soukromí známých historických postav s jemně ženskou fantazií a intuicí vedoucí k napětí v příběhu. Dozvídáme se podrobnosti ze života evropských vyšších kruhů tak, jak je ve svých denících pečlivě sepisovala každý den hlavní hrdinka Dorothea Kuronská do svých deníčků. Ty tak zůstaly neocenitelným pokladem pro budoucí generace. Můžeme vidět jednotlivé postavy jako skutečné bytosti s každodenními radostmi a starostmi. Zaujala mne například pasáž, ve které se objevuje generál Suvorov, v mých představách se dosud objevoval jako toporný morous s odstupem šlechtice, navíc vojáka. A najednou ho vidím v Praze uprostřed Kuronského paláce, kde viditelně pookřál. Na klíně nejmenší Dorinku, houpe ji a přitom pobrukuje starou ruskou říkanku pro děti, aby za chvíli kněžnu jménem svého sedmnáctiletého syna požádal o ruku její nejstarší dcery Kateřiny Zaháňské (mimochodem neobstál).
A jakými slovy nás autorka uvádí do světa vzpomínek na nejranější dětství hlavní hrdinky? Posuďte. „Život kolem ní pádil v ustavičných změnách. Nyní se na chvíli zastavil. Stačilo opřít hlavu, zavřít oči a zaposlouchat se do praskotu ohně. Živě kolem ní proskakovaly obrázky dávno prožitých dnů. &Sly po sobě jak perly navlečené na šňůrce. Střídaly se obrázky radostné i smutné, jak už to v životě bývá…“ Pravda, navíc krásným způsobem vyřčená. Myslím si, že jako ukázka stylistiky Heleny Sobkové tento krátký úryvek úplně postačí. Milovník psaného slova ji patřičně ocení. Navíc text doplňují fotografie na křídovém papíře, přehled pramenů, oceníme i autobiografii významných šlechticů 18. a 19.století, kteří osudy Dorothey Kuronské určitým způsobem ovlivnili.
O životě samotné hrdinky vám však více neprozradím. Připravila bych vás totiž o slastné okamžiky při čtení a prozrazovat zatím utajené nehodlám. Jenom snad poradím. Tuhle knihu opravdu otevřete. Sami pak zjistíte, že ji budete chtít zavřít až na straně 381.
Helena Sobková se jako autorka uvedla poprvé v roce 1992 knihou Tajemství Barunky Panklové. Za ni získala tvůrčí prémii Českého literárního fondu. Studium pramenů ji podnítilo k napsání dalších dvou titulů Kateřina Zaháňská a Dorothea vévodkyně Kuronská.
Helena Sobková: Dorothea vévodkyně Kuronská
Vydalo nakladatelství Paseka v roce 2010
obálka,fotografie www.paseka.cz