Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Šťastná hodina: Zděděný osud Jany Koubkové



Úvodník: S mámou vypadaly v dospělosti spíš jako dvě sestry. Měla ji v devatenácti. Byla štíhlá, temperamentní brunetka a mužských kolem ní nebylo rozhodně málo. Přitom zásadní pocit, který Jana z jejího života má, je, že byla vlastně pořád sama.

Článek:
Když byly Janě čtyři roky, rodiče se rozvedli. Příliš si nepamatuje, ale faktem je, že táta odešel k jiné ženě a měl s ní syna. Jana z jeho života naprosto vypadla. A tak žily s mámou a babičkou a od jejích deseti let s novým tatínkem. Jednoho rána ho našly oběšeného na záchodě. Dodnes tu scénu vidí. Máma byla v šestém měsíci těhotenství a tak brácha Jirka se narodil jako pohrobek. Na pozadí těchto událostí si žila svůj dětský svět. Měla své knížky, kytaru a babička ji vedla k náboženství. Chodily spolu na mše a ke zpovědi, dlouho věřila na Ježíška i čerty a nedělala neplechy, protože věděla, že nahoře Pánbíček to vidí. Považuje to za dobrý základ, kterého se jí dostalo, protože jinak na její výchovu nikdo příliš času neměl.

Za dalších deset let se narodil bratr Petr. Ani on svého otce, který emigroval, nepoznal. Máma zůstala na všechny tři děti a složenky a účty sama. I když muži se kolem ní stále točili, žádný nebyl ten jeden, a když byl, tak najednou zase nebyl. Jana se musela co nejrychleji postarat nejen o sebe, ale přispívat i rodině. Takže učňák. Nikdy nepronikla do mámina nitra. Den šel za dnem a najednou bylo pozdě. Zemřela ve čtyřiceti devíti letech a asi dobrovolně. Věděla, že má rakovinu, a neléčila se. Když se ohlédne, vidí ji stále usměvavou. Nikdy si nestěžovala, občas ji plácla vařečkou. Ale co cítila, co si myslela, jaké byly její hlubiny, neví. Mrzí jí to. Opustila ji v době, kdy nejmladšímu bráškovi bylo osm let. Jana zpívala po barech a hotelích, jezdila s kapelou po světě, a když byla v Praze, chodila spát v půl čtvrté ráno. V půl sedmé vstávala a chystala bráškovi snídani a svačinu do školy. Neměla nikoho, ani z příbuzenstva. Najednou vůbec nevěděla, co má dělat. A tak asi jedinkrát zavolala svému otci. Vylíčila mu, co se stalo, v jaké je situaci. Podpory se nedočkala a definitivně pochopila, že není na světě nikdo, s kým by mohla počítat. A věděla, že Petr by měl poznat jiný život. Snažila se, hledala řešení. Nakonec našla manželský pár v Brně. Okamžitě si všichni porozuměli. Měli trabanta, pejska a babičku s dědečkem. Petr získal rodinu, jakou ona nikdy nezažila. A má ji dodnes, sám už otec dvou dětí. S Janou mají pevný vztah. Je za to vděčná. Jejich prostřední bratr Jiří totiž zopakoval čin svého otce a ve třiceti letech spáchal sebevraždu. Už jako velmi mladá poznala, že při každé tragédii je jedna věc unést bolest, a druhá zvládnout praktické následky. Když Jirka zemřel, zavolal protivný ženský hlas odněkud z Křivoklátska: „Je tam Koutková?“ „Koutková ne, ale Jana Koubková.“ „Jo, je tady nějaká urna, tak kdy si to převezmete?“ Tak se dověděla o smrti bratra. Zaplatila všechny dluhy a asi převzala osud po mámě. Být na všechno sama.

Její první muž byl o patnáct let starší, snad měl nahradit i tátu, který ji chyběl. V devatenácti zažila svou první noc. Ráno zazvonil poslíček a přinesl jí asi padesát růží. Musela být přesvědčená, že potkala lásku na celý život. Jen do chvíle, než zjistila, že je ženatý. Pak začala pohádka o rozvodu, která trvala tři roky. Skončila těhotenstvím, které si on nepřál. Byla mladá, dítěte se vzdala.

Vdala se jen jednou. Za bláznivého a okouzlujícího fotografa a novináře. Ale od počátku tušila, že se rozejdou. To se také stalo. Ani on s ní dítě nechtěl. Do třetice přišlo sedm hezkých let s tím pravým. Rozuměli si ve všem. Až na jednu věc. Nechtěl děti. V její představě bylo dítě vytouženým plodem dvou milujících lidí. Být svobodnou matkou neměla odvahu. Ji i oba bratry náročný život v neúplné rodině poznamenal, neuměla si představit, že by svému dítěti připravila podobný osud. Mámin příběh měla stále před očima. Zůstala bez potomka. A jestli něco ve svém životě hodnotí jako chybu, pak tento okamžik, toto rozhodnutí.

Darem jí asi měla být muzika. Vyučená elektronavíječka v ČKD (tovaryšskou knížku má dodnes schovanou) chtěla být novinářkou. Místo toho čistila okna, ale taky třeba dělala manekýnu. Asi v patnácti slyšela nahrávku Elly Fitzgerald, ve které scatuje. Tehdy netušila, že jde o jistý druh zpívání beze slov, jen cítila šílenou radost z hudby, z rytmu, něco v jejím těle bylo osloveno. Začala se po nádherné hudbě zvané jazz shánět, byla do ní blázen a tím bláznem je dodnes. Už ví, jaké to je, lízat si po strhujících večerech rány. I o sobě už mnohé ví. Třeba to, že když se ocitne na dně, furt se škrábe nahoru. Pořád jede dál. Několikrát začínala znovu. Většinu svého života na volné noze, bez jistoty, bez peněz, bez zázemí. Prvním pravidelným příjmem je důchod. Aktivitu má v povaze. Řeší jí smutek i vlastní běsy.

Čtyřicet let žila na Malé straně. S mámou a bratry. Její magické místo. Byla poslední obyvatelkou domu, který nový majitel vystěhovával. Nejsilnější pocit bezmoci zažila ve chvíli, kdy si uvědomila, že nemá kam jít, že se ocitá na ulici. Všude kolem suť, kapalo na ni ze stropu. Mezitím koncertovala. Přijela ve dvě v noci ráno a nemohla do bytu, protože před vchodem byla vysypaná hromada stavebního odpadu. &Sla na policii: „ No jo, paní Koubková, my tu hromadu prostě neodklidíme.“ Tu noc stála před domem a věděla: „Tohle je samota.“

Otec zemřel v osmdesáti letech. Přišla doba, kdy se jí sám ozval. Neuměla mu říct „tati“, nebyla na to zvyklá. Rodiče se seznámili při totálním nasazení v Berlíně v roce 1944, ona se narodila už v Praze. Všechno, co ví. Hodně starostí, málo povídání.
Dnes by možná kolem sebe potřebovala větší rachot. Je v ní frajer, který se chce ukázat. „Pozor, ještě něco přijde, vážení.“

Na zděděnou samotu si zvykla, dokonce ji umí mít ráda. Ví, co v životě prošvihla. Ale nosí v sobě větičku, kterou jí vyzbrojil její první kapelník: „Radostí z hudby ku zdraví duše.“ I když z té její prožité hudby občas krev mrazí.



Kapitola z knihy Zuzany Maléřové – &Sťastná hodina

Osobnosti

&Sťastná hodina je pozoruhodnou, intimní sbírkou padesáti příběhů žijících osobností. „Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ vítala neděli co neděli autorka své hosty v živém vysílání Českého rozhlasu Regina. Knihou se k těmto ztišeným, ojedinělým setkáním vrací, aby zachytila, co z našich životů mizí a co zůstává.

Ve &Sťastné hodině se tak vedle sebe ocitají lidé nejrůznějších profesí i generací. Herci Iva Janžurová, Blanka Bohdanová, Josef Somr, Libuše &Svormová, Zuzana Kronerová, Jitka Molavcová, Barbora Srncová, Kristýna Frejová, muzikanti a zpěváci Jana Koubková, Zuzana Lapčíková, Jiří Pavlica, Marie Rottrová, Jitka Zelenková, Marta Kubišová, fotbalisté Vladimír &Smicer a Jan Suchopárek, psychiatr Cyril Höschl, kněz a filozof Tomáš Halík, režiséři Miloš Horanský, Miroslav Krobot a mnozí další. Život každého z nich tu stojí sám o sobě. Dohromady však tvoří výpověď o nás všech.
Výpravnou knihu v luxusní plátěné vazbě zdobí fotografie světově proslulé fotografky Evy Fukové, grafickou úpravu navrhl Filip Skalák.



Vázaná v plátěné vazbě, formát 210x210 mm, 204 stran na luxusním papíře
Doporučená maloobchodní cena: Kč 349,-
Datum vydání: polovina října 2010
ISBN 978-80-87470-04-6

Vydává Nakladatelství ČAS s.r.o.,
www.nakladatelstvicas.cz
(Zdroj tamtéž)


Seznam kapitol:

Druhý břeh Josefa Somra
Paměť fotografií Evy Fukové
Zapomínání Niny Divíškové
Dlouhé stíny Marthy Elefteriadu
Hořké štěstí Vladimíra &Smicera
Mužské království Kláry Pollertové-Trojanové
Metafory Luby Skořepové
Tajemné pouto Táni Fischerové
Burianovský úděl Filipa Rajmonta
Stopy Marie Rottrové
Rozum a cit Nadi Konvalinkové
Realistické sny Marie Spurné
Znamení andělů Terezy Pokorné
Bojovná zranitelnost Vladimíra Čecha
Výborná zpráva Kristýny Frejové
Neměnný kód Zuzany Lapčíkové
Vytrénovaná odolnost Dany Morávkové
Cikánské nebe Johanny Tesařové
Zabydlené blues Jitky Zelenkové
Zavřený klavír Adély Kačerové-Kubačákové
Vytrvalá urputnost Miroslava Táborského
Odraz děvčátka v Ivetě Duškové
Souboj talentů Martina Myšičky
Smrt a dívka Milušky Voborníkové
Smysluplný stesk Vladimíra Javorského
Slunečný dům Barbory Srncové
Láskosmrt Miloše Horanského
Zralá slabost Libuše &Svormové
Pohled z okna Jiřího Pavlici
Dorovnaný vztah Ivy Janžurové
Smír protikladů Jitky Molavcové
Krásný tón Petra Rajcherta
Hluboký podzim Zuzany Kronerové
Překročené možnosti Jana Suchopárka
Filmový záběr Marie Drahokoupilové
Take it easy Miroslava Krobota
Rudé rty Zuzany Stivínové
Drobný život Ladislava Trojana
Úkaz stálosti Jany Synkové
Cena rukou Emila Viklického
Literární terapie Elišky Vlasákové
Mozek s duší Cyrila Höschla
Jeřabiny Emmy Černé
Zvláštnost jména Jaromíry Mílové
Les Préludes Stanislava Zindulky
Křídlo vlaštovky Marty Kubišové
Zděděný osud Jany Koubkové
Zaplněné prázdno Tomáše Halíka
Bouřlivá skulina Lubomíra Kostelky
Světlo Blanky Bohdanové



18.10.2010 - redakce