Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Ted Dekker: Dcery lamače kostí



Úvodník: „Dokázali byste umučit nevinného, abyste zachránili před smrtí vlastní dítě?“

Článek: Ted Dekker přichází s románem Dcery lamače kostí. Titul hodný masového vraha, o němž bude taky řeč. Hned na začátku se ale ocitáme rovnou v irácké poušti, kde v  době příběhu (a vlastně pořád), zuří válka. Zpravodajský důstojník Ryan Evans je přepaden a zajat – podroben mučení, musí přihlížet lámání kostí nevinných dětí. Postaven před děsivou volbu: prozradit jména  manželky a dcery nebo sledovat, jak tamní děti umírají děsivou smrtí.

A právě tady se v silně emočně oploštělém Ryanovi začíná něco lámat. Uvědomění si, že rodina, od které utekl je důležitá. Mohlo by se zdát, že celá kniha se bude točit okolo války, ale po několika prvních stránkách se důstojník, otřesen děsivými zážitky, vrací domů, přetékající nově objevenou láskou ke své jediné dceři, přesvědčen, že když jí ukáže, jak se změnil, oplatí mu ji stejnou měrou. Realita je však někde jinde. Jeho dcera Bettany se proti němu za ty roky, kdy sloužil na východě, zatvrdila a manželka si našla jinou, lepší partii. Vše se však obrací paradoxním způsobem v jeho prospěch, když Bettany je unesena masovým vrahem – Lamačem kostí, který je „proslulý“ tím, že unáší mladé dívky, kterým láme kosti bez porušení kůže. Evans, hnaný zoufalou láskou, posedlostí získat svou dceru zpět, přistupuje na hru, jejíž podmínky si diktuje sám masový vrah…

Kniha je velice čtivá. Autor nenechává čtenáře vydechnout, nenudí, stále přináší nové a nové dějové zvraty, kdy máte pocit, že si vyrvete všechny vlasy z hlavy, když hlavnímu hrdinovi hází pod nohy další a další klacky. Díky této skutečnosti se snadno prominou jisté nejasnosti. Skoro každý se může v té knize najít, pokud čte mezi řádky. Na pozadí poutavého thrilleru je vidět úpadek společnosti, nezájem dětí o rodiče, jejich vlastní bolest, co asi cítí děti, ale na druhou stranu, co cítí rodiče. Hned na začátku nás kniha nenápadně vede k uvědomění si zbytečnosti války, a jak se asi musí cítit Iráčané, jejichž děti jsou zabíjeny ve jménu „vedlejších“ obětí. Jak je asi dětem, jejichž rodiče jim neprojevují dostatek zájmu a prakticky jsou vystaveny „velkému“ světu, kde se musí porvat samy, bez podpory jejich nejbližších. Tohle všechno ale autor poskytuje nenásilnou formou a pouze na pozadí příběhu, aniž by nějak nudil moralistickými nebo přespříliš popisnými odstavci.

Jediné, co bych autorovi vytkla jsou již zmíněné občasné nejasnosti (opravdu to dívka, která se v šestnácti letech dozví, že je adoptovaná, přejde mávnutím ruky?), snahu o detailní psychologický pohled do mysli masového vraha, který ale není, dle mého názoru, přespříliš povedený a chvílemi se zdá i lehce odbytý, rozhodně by si zasloužil víc pozornosti a až přespříliš patetický, neuvěřitelný konec. Tohle jsou ale jen drobné věci, které se dají pro velkou čtivost knihy snadno odpustit.

Ted Dekker: Dcery lamače kostí
Vydalo nakladatelství Metafora v roce2010
Obálka
www.metafora.cz




26.10.2010 - Lena Sawyer