Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Jerzy Kosinski: KOKPIT



Úvodník: Kdo četl (nebo viděl skvělý film) BYL JSEM PŘI TOM jistě uvítá možnost přečíst si i další knihu Jerzyho Kosinského. Pod názvem KOKPIT vychází nyní v nakladatelství Dokořán v edici Moderní světová próza.

Článek:
Prostičký zahradník Chance , který zcela nepřipraven se po smrti svého pána vydá do ulic města a svými prostomyslnými úvahami oslní politickou elitu země, je nejznámější dílo Jerzy Kosinského, spisovatele polského původu tvořícího ve Spojených státech. BYL JSEM PŘI TOM byl oslnivou satirou na americkou prostomyslnost, naivitu, na úspěch, jehož v zemi "neomezených možností" může údajně dosáhnout každý.

V románu KOKPIT je satirický tón trochu zastřený a čtenář ho objeví až postupně. Jeho hrdinou není prosťáček ale naopak - vychytralý všehoschopný agent americké tajné služby, který zběhl ze svého poslání a získal něco, čemu říká "absolutní svoboda". Za tu se ovšem platí. Tarden (což je jedno z mnoha jmen agentových) se skrývá před pomstou tajné služby, kde za zběhnutí je jediný trest - smrt. O tom nás koneckonců ve svém vyprávění i přesvědčí, protože podobnou likvidaci předtím provedl sám. Tarden střídá města a byty ve kterých žije, se jmény i doklady si nedělá starosti, i ty mění podle potřeby. Má zjevně nadbytek pěněz a daří se mu žít nepozorován a ukryt, ale bez přátel, bez zázemí, rodiny a v trvalé samotě.

KOKPIT vypráví sám Tarden. Občas se vychvaluje, občas na sebe prozradí podivné záliby a choutky (čtenáře šokuje hned v začátku knihy když popisuje jak sám sebe orálně uspokojuje), zabrousí do dětství a postupně odhaluje svoji velkou zálibu - manipulovat s životy ostatních lidí. Tuto manipulaci si vyzkoušel již v dětsví, kdy psal podvržené dopisy nutící občany putovat do vzdáleného města na úřad, který je nepovolal. Projevuje se v jeho občasných vztazích se ženami, v nichž je vždy prvek perverze a sadismu, je cítit z každého jeho jednání, které je neseno chladnokrevností a absencí jakéhokoli citu a se zřejmou rozkoší s ubližování druhým.

Ten tam je sympatický zahradník Chance, jemuž můžete držet palce proti hlupcům z politických kruhů USA. Tarden je všechno jiné jen ne sympatický člověk, jemuž bychom přáli úspěch a s nímž bychom se chtěli ztotožnit. Stačí chvíle jeho vyprávění a citlivý čtenář může být až znechucen. Pokud je zvyklý na romantické hrdiny bez bázně a hany, rytířské povahy bojující za čest a slávu, pak se asi vrátí zpět k četbě třeba Waltera Scotta či Karla Václava Raise. Moderní román už má hrdiny (a všimněte si, že slovo hrdina nedávám do uvozovek) zcela jiného ražení. Až se někdy zdá, že to mnozí umělci s negací přehánějí. V divadlech se pořádají orgie a nazí herci se polévají krví (nedávno v Plzni na festivalu Divadlo se tím prezentoval polský soubor), ve výstavních síních nás atakují dekadentní nechutnosti, kino se předvádí v masakrech, násilnostech a místo kladných hrdinů volí záporáky (už i v animovaném filmu pro děti - viz JÁ PADOUCH aneb Největší zloduch pod sluncem). Literatura nezůstává pozadu.

Přes všechno, co jsem napsal v předchozím odstavci je četba KOKPITU v mnohém přínosná. Nejen pro poznání směřování současné světové tvorby. Nejen pro sexuální deviace, které hrdina provádí (a které zdá se odpovídají i naturelu Kosinského - v jeho životopisu se o něm dočtete, že byl voyeur, sadomasochista, kterého fascinovala psychologická a psychická krutost..) Přínosná může být četba v odhalení neduhů dnešní doby. Kosinski svého hrdinu postavil záměrně mimo společnost. Je sice osamělý, ale zároveň se stává jakýmsi měřítkem světa, který kolem sebe vidí a do něhož záměrně zasahuje. A brzy zjistíte, že zkažený není hrdina knihy, ale společnost kolem něj, respektive, že on i celek patří do jedné škatulky, nad níž je třeba - přinejmenším - se zamyslet, ne-li ji změnit. Tardenova snaha po změně je sice zcestná jako on sám, ale je to snaha...

A našel bych ještě jeden moment. Tardenovo cestování po Spojených státech,. setkávání s různými lidmi, jeho stále neukojená touha po adrenalínových zážitcích a fascinace smrtí může být pro mnohé vyjádřením skrytých snů, fantazií, jimž nemohou dát prostor.

Po přečtení knihy pochopíte, že se tu Kosinski pokusil o jakousi ironii současného světa. Světa, v němž již neplatí pravidla - ani v morálce, náboženství, o politice nemluvě. Nadhled autora a jeho smysl pro ironii a zveličení poznáte nejčistěji v pasáži, kde vypráví o svém útěku z Polska na Západ, který dlouho připravoval a vymyslel si kvůli němu falešné adresy a tajné úřady, kam si nechával posílat posudky na sebe sama, či jak lstí získal pas. Pro amerického čtenáře to mohlo být vyjádření totality socialismu a její byrokracie, Kosinski se tím zjevně bavil. Z jeho životopisu víme, že on sám se dostal na Západ zcela bezproblémově jako student na stipendium.

Přečíst si KOKPIT v němž hrdina řídí osudy jiných lidí podobně jako pilot řídí z kokpitu letadlo, promyšleně, naučeně ale chladnokrevně, je rozhodně podnětné a poučné. Byť ne vždy příjemné nebo povzbuzující. Ale takový moderní román je skoro vždy. 
Foto: dokoran.cz
****************************************************************
Jerzy Kosinski: KOKPIT
Nakladatelství Dokořán, Praha, 2010, 1. vydání v českém jazyce
z anglického originálu Cockpit přeložila Ivana Jílovcová Fieldová.

 Jerzy Kosinski


27.10.2010 - Stanislav Polauf