Webmagazin.cz

Milí přátelé,
za chvíli budou Vánoce (jak to uběhlo) a po nich začne rok 2011. Běží čas adventu a při něm začínáme jihnout. Začínáme objevovat, že máme také horúce srdce a v duši vyvstanou nečekané myšlenky a vzpomínky. Začínáme taky zpytovat sami sebe. Přemýšlíme o uplynulém roku, co nám přinesl a co ne. Co jsme udělali, mohli udělat a neudělali a co jsme máme ještě udělat pro své blízké. Co jsme udělali dobře a co špatně. Suma sumárum je na každém z nás a je možná naštěstí neviditelná. Ale nemylte se. Mnoho věcí je veřejnějších, než si myslíte. Pozor, nejsme neviditelní! Já vám navrhuji takový očistný sumární testík. Kolik jsem rozdal úsměvů, radostí, upřímného přání dobrého dne? Kolikrát jsem řekl blízkým, že je mám rád? Kolik jsem rozdal lásky? Kolikrát jsem pohladil někomu duši? Kolikrát jsem někomu pomohl? Jsou ale i jiné otázky. Kolikrát jsem neřekl pravdu? Kolikrát jsem myslel sobecky jen sám na sebe? Kolikrát jsem někomu záviděl? Otázka kolikrát jsem nadával na politiky, je např. věc úsměvná. Já tedy mockrát. Atd.

Myslím, že Bůh, ať je jakýkoliv, drží v ruce účetní knihu. Každý z nás v ní má dvě stránky. Má dáti a Dal. Jak jednoduché, jen si uvědomit, že tu knihu píšeme my.

To, co v této době vidíme kolem nás hodně ovlivňuje. Kdybychom si neudrželi vlastní rozum a zásady, zajímal by nás jen osobní úspěch, nechávali bychom zkorumpovat alespoň naši morálku a svědomí a neohlíželi bychom se na nic. Protože za námi a po nás potopa. Slyšíme o korupci lidí na nejvyšších postech, pokrytectví a známe také sliby chyby politiků. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. A pod praporem demokracie máme najednou napřed skryté a posléze neomezené vládce. Když potřebují zůstat u moci, spojí se třeba s ďáblem. Povrchní úspěch ale není zárukou, že budete šťastní.

Co je dražší než láska, rodina, přátelství, soucit? Úsměv, radost v očích a krásný pocit sounáležitosti k někomu? Když dítě poprvé řekne máma nebo táta? Nesmíme dopadnout, jak ti dva hledající poutníci ve vtipu, kdy jim stařeček řekne: Jo slušný a hodný člověk? Panáčci, tak poslední zemřel v roce 1539!!!

Vždy, když mám tu úžasnou možnost vám popřát krásné požehnané vánoční svátky, mám i takové tiché vnitřní přání, aby bylo pod tím pomyslným stromečkem na celý rok. Ono si je totiž během roku neříkáme. Tak to přání říkám: Přeji vám zdraví, štěstí a lásku po celý rok. Aby z vás vaši blízcí (i ti, co už s námi nejsou) mohli mít jen radost. Vzpomeňte na ty, kteří jsou sami a přejte jim světlo v duších. Těšte se na příchod tří králů ze základní školy a na štěstí, které vám přinesou.

Na závěr připomínám kouzelnou vánoční píseň pana Suchého: Tiše a ochotně purpura na plotně voní... Po ní k nám sklouzlo to tajemné kouzlo Vánoc.

_{ikonka: hellokids.com}

Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Předvánoční rozjímání