Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Z Tachova do Prahy
Úvodník: Knihu napsal kouzelným jazykem vodní tulák Zdeněk &Smíd. Mže/Berounka se jmenuje. Ostříleně, nádherně. Skočil jsem po ní. Jak … jak … Ale to neřešme. Když na to koukám z odstupu, kdo jiný by putování po té dvojjediné řece měl sepsat? Pro mě vždy Mže začínala pod přehradou Lučina nad Tachovem a Berounka končila v Berouně. Cesta tudy byla hodně vodní. A on?
Článek: Kdykoli dostanu do rukou &Smídovu knihu, zmiňuji spanilou češtinu a podléhám jí znovu a znovu. Jazyk, ne vždy povzbudivé dobové reálie prošpikované přítomností, vše předkládané s tajnou duší tuláka po hvězdách. Na rozdíl od právě citovaného titulu Jacka Londona, autor v putování po řekách vždy stojící na zemi a přesto čtenáři umožňující nad zmíněným územím skoro levitovat. Ani prstem po mapě nejde stíhat vše.
Již třetí kniha v pořadí (počítám dobře?), v níž se &Smíd nevrhá do diskuse, jak do které řeky potopit pádlo, ale bere si na mušku především její okolí. V posledním případě jsou břehy řek téměř panenské. Vezměte do ruky mapu, podívejte se, kudy obě protékají. Přestane vám to být divné. Hluboké kaňony a když už ne ty, tak údolí určitě. Půvab horních partií řeky Mže ještě umocňují německé ekvivalenty názvů míst. Projíždíme, procházíme Sudety a bylo by nehorázné tehdejší mluvu ignorovat. To je to nejmenší, co můžeme udělat.
Náramné je, že stačí obyčejný jmenný seznam míst, navlečených na nit obou řek a uvědomíme si s jakou poetikou zakladatelé či obyvatelé přistupovali k jejich názvu. Světce, Milíkov, Stříbro, Čertova kazatelna. A to jsme ještě pořád na Mži. A jsme v Plzni. Centru kraje věnuje autor spoustu prostoru. Nedivím se. Tolik historie, změn i v chování obyvatelstva, strategických obratů víceméně politických, soužití s řekami, tolik jich najdete jinde těžko. Dlouhé plzeňské zastavení končí u piva. Příznačné. Ale zastavení je to poučné a čtenář se v kostce dozví, v čem je třeba hledat tajemství plzeňské vlajkové lodi. Soutokem Mže a Radbuzy vzniká Berounka. Řeka bez pramene. Její jméno je zpochybnitelné od začátku. Ale ne její existence. Proč řeka, opouštějící město nenese jméno své delší zdrojnice je s podivem, ale není to ve světě ojedinělý zjev. Bhágírathí a Alaknanda v Indii vytváří svatou Gangu, viďte. Zde tedy Stará řeka, jak je Berounka nazývaná odjakživa trampy. Ale k těm jménům. Dávní Češi nešetřili. Kaceřov, Libštejn, Liblín, Týřov, Čertova skála. A jsme v kraji Oty Pavla. Nezmínit se o nepsaném králi české povídky by &Smíd považoval za hřích, zrovna tak zatajit povídání o knajpě Anamo či hospodě U Rozvědčíka. Zaskočit se podívat na bývalý lom Amerika je povinnost člověka pohybujícího se okolo řeky a Srbska na jejích březích.
A Karlštejn. Vůbec, hrady a jejich historie jsou vděčným tématem této knihy. Ale dozvíme se mnohé i o Českém krasu. Ale hlavně o životě v těch místech, jejich krajích, obyvatelích urozených i prostých. Kniha má bohaté rejstříky srovnávací literatury a zejména ten jmenný hovoří o šíři autorova záběru výmluvně. Bohatá fotografická výbava. Mezi jejími autory jsem rád zavnímal jméno Darek &Smíd. Nezbytná kniha pro všechny, co znají chuť vody obou řek.
Zdeněk &Smíd: Mže/Berounka
Vydalo nakladatelství Paseka v roce 2010
Obálka www.paseka.cz
03.12.2010 - Jaromír Komorous
