Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - ŠTVANICE VIII.



Úvodník: B´arajjah vystoupila na povrch z doupěte, které původně patřilo párku horských pum a protáhla se rozkoší. Čekala ji další skvělá noc, plná krve a svobody...

Článek:

Četli jste minulý díl? Pokud ne, můžete zde:  (klikni)

B´arajjah vystoupila na povrch z doupěte, které původně patřilo párku horských pum a protáhla se rozkoší. Čekala ji další skvělá noc, plná krve a svobody.
Jistě, občas se někdo o něco pokusil – ale nechápala, proč jsou místní smrtelníci tak hloupí a prostě se nesmíří s údělem otroků. Ach ano – některé pokusy byly docela zábavné – ale s její novou mocí se nemohl nikdo měřit. Tam, daleko doma byla sice mocná, ale s novým světem přišla i nová moc. Lehce potřásla hlavou a prohrábla si rukou hustou černou kštici. Potrava si zvykne – vždycky se nakonec podvolí nevyhnutelnému. Zkusmo povytáhla meč u boku – pro všechny případy a rozhodla se, že má chuť na další čerstvou krev. Pomalu nasála noční vzduch – když tu ucítila něco známého. Pomalu vykročila nocí a po pár krocích zaslechla divnou, nemelodickou sérii tónů. Zdála se jí povědomá, ale obezřetnost ji nabádala k opatrnosti. Plížila se tiše nocí a melodie se stávala stále hlasitější. Za pár okamžiků ji začaly vlezlé tóny drásat uši a vzpomněla si, kde ji zaslechla poprvé. Tehdy mniši Beg-Hort´hamu zabíjely B´arajjah, jako byla ona a tohle byla jejich píseň na oslavu. Ovládla ji zuřivost a vyrazila nocí za zvukem. Pokud nějaký bastard, Beg-Hort´ham přilezl spolu s ní, musí ho zabít. Pak ji už nic na tomto světě neohrozí.

Pomalu se přiblížila k planině před Alnirskými hradbami. Neměla planiny ráda – párkrát ji připravily nepříjemné překvapení. Ale Beg-Hort´ham tam někde byl a to by mohlo do budoucna znamenat problémy. Uprostřed pláně hořel osamocený oheň a na tu dálku zahlédla jednu jedinou, osamocenou postavu. Kdesi ve výšce proletěl noční oblohou sokol. Pocítila zlost. Ten bastard by měl před smrtí vědět, kdo ho vysál do poslední kapky krve. Vyšla přes planinu a celou cestu se její oči vpíjely do hnědého, těžkého pláště mnicha s kápí přetaženou přes hlavu. Když byla od svojí kořisti asi tři sta yardů, použila svoji nově nabytou schopnost. Svět se ji změnil před očima na rozmazanou čmouhu a její tělo se napjalo v prudkém zrychlení. Její zrak vnímal jen mnicha Beg-Hort´hamu a její ústa toužila po jeho krvi. Zastavila se těsně za ním a ten hlupák nemělo její přítomnosti ani tušení.
„Eń geallato t¨seramo, Beg-Hot´ham?:“ řekla a ušklíbla se sama pro sebe.
Mnich se překvapeně nadechl a otočil se. S očima, rozšířenýma hrůzou začal pomalu ustupovat – když se kolem ohně ze země najednou zdvihly masivní kamenné zdi. Byly v dokonalém čtverci a masivní kámen rostl dál, dokud se nezastavil ve výši třípatrové budovy. Iluze mnicha zmizela a B´arajjah se znovu ponořila do svého rychlého světa. Snažila se rychle najít nějakou skulinu, ale i po pečlivém propátrání všech stěn neobjevila nic, než chladný, neprostupný kámen. Odfrkla si zklamáním a navrátila se zpět do času, který tepal zbylým světem.
„ˇG´ht tem atuanngo?“ Zeptal se hlas vysoko na hradbách jejího kamenného vězení a B´arajjah zaostřila směrem vzhůru.
„ˇph´tsuaaen, G´thri´go!“ zavrčela a tasila meč. „´gan-htum gaenamo!“
Corm se ušklíbl neveselým úsměvem.
„Zsaańte B´arajjah. Eń tammea tr´huanae.“ řekl a pozdvihl ruce do výše ramen.
Nad kamennou arénou se začaly zvolna stahovat mračna. Prostor, kde byla polapená B´arajjah byl dokonale uzavřen a Corm to věděl. Soustředil se na kouzlo, které bylo náročné i na zaklínačovu pověst. Nevnímal, jak se pokouší jeho kořist uniknout z kamenného žaláře, ani jak zvoní její čepel, v marné snaze rozbít kamenné vězení. Corm v mysli dotvořil poslední část zaklínadla, které bylo dlouhé celých šest vteřin. Sluneční kruh se pomalu prodíral skrze mračna nad arénou a z hloubky pod Cormem zazněl vyděšený výkřik. Svět Alnire se topil v temnotě, jen kamenné stěny vězení se zvolna plnily světlem, jako kdyby do nich zářil obrovský reflektor. Corm si založil ruce na prsou a zahleděl se do hlubin pasti, s tvrdým výrazem.
„¨Be ge Bona, ge Bona! Bona!“ Padla B´arajjah na kolena, zahodila meč a natáhla ruce vzhůru ke Cormovi.
„An ilAm – Bona! Bona! Maet!!“ kanuly B´arajjah slzy po tváři a s děsem se dívala na sluneční kotouč.
„Th´uer“ odtušil zaklínač a gestem posílil své kouzlo.
Sluneční světlo narazilo do těla upírky jako vlna Tsunami. V okamžiku spálilo její tkáň, která se změnila na prach dříve než dopadla na zem a její kostra s posledním prosebným gestem se rozpadla o okamžik později.
Její meč zazvonil o zem a nad Alnire se rozprostřelo ticho.
Bylo po všem.

Zaklínač gestem nechal zmizet zdi a odčaroval světlo zpět do světa a času, odkud ho přivolal. Pomalu se z výšky snesl na zem a zamračeně si promnul bradu. Pomalu zdvihl ze země meč, který zbyl po B´arajjah a po chvilce přemítání ho obalil časovým kouzlem. Meč se v okamžiku rozpadl na prach, který věčný vítr plání Alnire odvanul.
Jednooký zaklínač se otočil a pomalým krokem se vydal do města pro svého koně.
Cestou přemýšlel, za co by v divočině mohl utratit peníze, které mu dal Karsin …
 

Konec

Autor: Aleš "Hawkey" Křen 

Ikonka: blingcheese.com

 


23.03.2011 - redakce