Malý Kenneth Grahame (1859-1932), budoucí spisovatel, neměl příliš šťastné dětství. Narodil se ve Skotsku, po smrti maminky žil s babičkou v jižní Anglii poblíž Temže. Jako mladík studoval v Oxfordu, začal psát a publikovat, zažil nepříliš spokojené manželství, přišel tragicky o dvacetiletého syna.

Po roce 1898 deset let literárně „odpočívá“, aby jeho spisovatelskou dráhu zčeřil Vítr ve vrbách (The Wind in the Willows, 1908). Snad byl impulsem ke psaní i fakt, že se stal znovu otcem. Závan nového života, příchod svéhlavého a osobitého dítěte. Jedna z klasických knih dětské literatury Vítr ve vrbách – v překladu Žabákova dobrodružství je bezesporu ovlivněna i počátkem 20. století, příchodem rušné moderní doby.

Příběh vás zavede do světa Přírody, kde vše tepe svým odvěkým rytmem, v poklidu. Obyvatelé řeky a lesa každou přírodní změnou něco získávají, ztrácí. Hlavními hrdiny jsou žabák, krysa, krtek, jezevec, vydra, dále králíci, lasičky,… Žijí svým „společenským životem“, ctí tradice a klid, starostlivé přátelství. Přečtete-li knížku svým dětem, určitě si všichni odpočinete od zrychleného postmoderního světa. Vrátíte se. Do říčních zátočin, mezi stromy, do kuchyně k vajíčkům se slaninou. Zaručeně vás zahřeje papučková atmosféra u hrnku čaje, uslyšíte ševelení vrbových proutků, v koši na piknikové dece bude studené kuře a šunka, zázvorové pivo…Vánoční atmosféru „blažené Anglie“ navodí sbor hrabošů, koledníků. Kenneth Grahame mistrně líčí také přírodu, její nuance a své vjemy.

Staromilské „věčné“ atmosféře se žabák vymyká. Dobrodružný hrdina a zároveň nezvedené dítě. Připomíná dandyho, příslušníka zlaté mládeže. Tato „zvířecí osoba“ je troufalá a hlučná, jedná zbrkle. Ostatní doslova nadzvedává z pohodlných křesílek. Je bohatý, trochu snob, vlastní sídlo a pozemky. Dostává se do nebezpečných sitací a kamarádi - zachránci - s ním. Pořídí si auto, další ukradne. Děti i dospělí se budou bavit honičkami, bát se o žabáka ve vězení, prožívat útěk na lokomotivě, dobrodružství na lodi. Převlekové scény mohou připomínat filmovou grotesku. Ve své touze po dálkách není sám, vlaštovky i krysák tuto vášeň dobře znají. Jako každý z nás, někdy v životě.

Autor se při psaní evidentně inspiroval nesmrtelným příběhem Odyssea. (Není jediný, vzpomeňme J. Joyce.) Doslovně o tom svědčí i poslední 12. kapitola s názvem „Odysseův návrat“. Celý příběh je mnohovrstevnatý, filozofující zvířecí hrdinové brnknou nenápadně na strunu dospělým čtenářům, žabák je pak hrdinou vnášejícím akci, vzruch, nutně prochází vlastní proměnou. Ne, nezůstal světoběžníkem, s pomocí přátel překonává skutečnou závislost na automobilu, touhu po dálkách a zvláštních stavech. Před rychlostí a automobilovou kuklou dal přednost návratu na svůj Žabštejn. Odtud statečně vyhnal parazitující lasičky a hranostaje, kapitolka to není vůbec útlocitná. Jen si vzpomeňte na rozzuřeného Odyssea, který se vrací ze strastiplné cesty na Ithaku. Ten s nápadníky vyjídajícími jeho sídlo a obklopujícími Pénelopé také neměl slitování. Žabák – Odysseus dojde klidu v teplém domově u plného stolu pro ty, kdož přicházejí v dobrém. Staré časy vítězí.

Žabákova dobrodružství i po sto letech potěší dětské a dospělé čtenáře. Krom textu prozaického vás pobaví básně a písňové texty. Knihu mnoha celostránkovými ilustracemi skvěle doprovodil výtvarník a hudebník František Jaromír Palme. Kolorované kresby jsou vtipné a veselé, zároveň jemné díky čajovým a pudrovým odstínům. Se zelenými stránkami kapitol navozují dojem staré Anglie a přírody. Pokračování Grahamovy knihy napsal William Horwood (*1944). Pro divadelní prkna zpracoval žabákovy příběhy A. A. Milne (1882 - 1956). Terry Jones (Monty Python) natočil podle knížky film (1996).