Milí přátelé,
zdravím vás dubnově. Máme jaro, dny se nám prodlužují, tak nabírejte síly po zimě a slunce vám vyléčí zimní šrámy na duších. Duben je rozmarně krásný i drsný, studený i teplý, zkrátka aprílový. Předkové zjistili: „Duben, ještě tam budem.“ Počasí je přírodní děj.
Marnivost a rozmařilost našich vládnoucích a její projevy jsou však děje nepřirozené. Za aprílový a kocourkovský stav naší země jakoby nikdo neodpovídal. Vlády se střídají a žádná za nic nemůže. Že by to byly síly pekelné, co za to mohou? Odpověď je prostá, odpovídají a mohou za to námi volení politici. Vždyť se za těch dvacet let demokracie ve vládách pěkně vystřídali. V letech tučných plýtvali a v letech hubených zadlužovali.
Doktorandi Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy si posvítili na veřejné zakázky českých vlád mezi lety 2006 až 2010. Ministerstva zadala celých 80 procent zakázek neveřejně nebo bez soutěže. V 67 procentech případů úřady nakupovaly mimo Informační systém veřejných zakázek. Dalších 14 procent tvořily takzvané „jednohubky“! Tak studenti nazývají zakázky s identickým počtem uchazečů a vítězů, zpravidla jedním. Roční objem všech veřejných zakázek se v Česku podle čísel Ministerstva pro místní rozvoj pohybuje kolem 600 miliard korun. Jsou to velmi zajímavá čísla a ještě zajímavější přístupy k nákupům. Studie však zahrnuje pouze období pěti let.
Jak se objevují nové a nové finanční kejkle různých úředníků z různých stran na vysokých postech, pomalu přestávám věřit v nápravu těchto lumpáren protikorupčním programem vlády. Kdo zatím byl potrestán? Ti dotyční s jejich kmotry mají jediný cíl, být za všech okolností co nejdéle u koryta a dojit stát. Nemorální jednání či z ostudy kabát nejsou důležité. Na tohle by byla jedině vhodná defenestrace nebo všelidové povstání. Jedna moudrost předků k tomu: Když je koryto, nějaká svině se už najde. Je tvrdé, ale bohužel pravdivé. Uvažte, když tady soud rozhodne, že boj proti korupci není veřejně prospěšná činnost! Kde to jsme? No přece v Čechách. Měl bych řešení. Poslanci by při nástupu do funkce podepsali kodex, jehož součástí by bylo seppuku (harakiri). V Japonsku to byla obřadná sebevražda spjatá s otázkami cti, poslušnosti, věrnosti a kázně.
Máme u nás i speciality. Já si třeba myslel, že jeden metr je délka dráhy, kterou proběhne světlo ve vakuu za1/299 792 458 sekundy. Omyl! Náš, český metr je pružný a pokaždé jiný. Když se má něco z našeho zaplatit, tak je to dvakrát víc, než je ve světě obvyklé, a když měří odpovědnost lumpů, najednou je tak malý, že se to ani nedá změřit.
Mým oborem bylo odborné školství. Jsem absolvent SP&S strojnické v roce 1964. Po maturitě jsme byli hned schopni nastoupit do konstrukcí, technologií, údržby i k práci na strojích. Naše praktická maturitní práce (říkalo se jí diplomka) trvala tři týdny. Jeden ve fabrice a dva týdny na učebnách a v rýsovně. Před komisí jsme ji obhajovali. Dnešní studenti praktickou zkoušku dělají půl dne. Začal jsem učit v osmdesátém třetím roce a hned i čtvrté ročníky. Brzy jsem zjistil, že pokrokem by bylo vrátit žáky na úroveň roku 1964. Připadalo mi, že se trvale resort školství bere jako okrajový. Kvalita žáků začala jít překvapivě dolů až po sametové revoluci s novými reformami, souběžně také s poklesem morální úrovně žáků a jejich přístupu ke studiu. Od roku 2000 takřka havarijně. Ať mi někdo vykládá, že „za totáče“ bylo naše školství špatné. Možná jste zaznamenali povzdech ministra Dobeše: Chtěl bych naše žáky dostat na úroveň roku 1995, kdy byli ještě špička ve světě!? Už bych nechtěl být v kůži učitelů, kteří mají před sebou vyhlídku, že od nástupu je čeká do důchodu (zhruba po čtyřiceti letech práce) strop platu o čtyři tisíce vyšší než nástupní. To aby se radostí umlátili.
Uvažuji o ještě jedné míře. Vzít tyč metrové délky na nevychované majitele psů, jejichž psi tak zaneřádili chodníky a trávníky, a na ty, co neberou na vědomí, že existují odpadkové koše, kontejnery na směsný odpad i na třídění odpadu, sběrné dvory a sběrné soboty. Je to velká škoda, protože naše země je jinak pěkná. Je krásná, žádné přírodní živly a války kmenů jí nehrozí a mnozí si jí neváží. Děkujme Bohu za to, že zde můžeme žít. Představte si narodit se třeba v Indii, Súdanu, Mexiku, Čečensku, Iráku, Afganistanu, Haity nebo Japonsku.
Před námi jsou Velikonoce. Pro věřící svátky vzkříšení Ježíše Krista. Pro všechny vzkříšení života jarem. Vidím v duchu smečku kluků s řehtačkami, klapačkami a hrkacími tragači chodit dědinou. Hrdost na sáček vajec a pár sladkostí. Výskot proháněných děvčat a decentní šlehání jejich maminek. Velikonoční koledy. Kamarádovi Kadlecovi jsem záviděl, že jedna byla o něm: Kázal kadlec za kadlíčka, aby dali dvě vajíčka... Tyto vzpomínky ve mně vždy vyvolávají jarní vůně zeleně, květů a vlhké hlíny. Žlutá pampelišek, narcisů, zlatého deště, petrklíčů a orsejů.
Přeji vám, abyste načerpali sílu jara, dali si dobrý bylinkový jarní čaj a uložili si do duší a srdcí jarní slunce. Mějte se hezky a usmívejte se!
Ikonka: free-extras.com