Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Kdo slaví narozeniny? První elektrická pračka - na dortu má 105 svíček!



Úvodník: V roce 1906, tedy dvanáct let po zapsání patentu malých elektrických motorů, sestrojil Američan Alva Fischer první elektrickou pračku. Ve stejném roce pak konstruktéři přišli s nápadem ohřevu vody přímo v pračce. Do té doby se totiž pod bubnem topilo jako v kamnech. Dnes má elektrickou, respektive automatickou pračku prakticky každá domácnost ve vyspělé společnosti. Například v ČR přesahuje vybavenost domácností pračkami 90%.

Článek:
„Touha po úspoře času vedla v průběhu let k vynálezu automatické pračky, kdy všechny operace řídí nastavitelný program. Dnešní podoba praček pak došla masového rozšíření v 60. letech minulého století,“ říká Roman Tvrzník, generální ředitel kolektivního systému ELEKTROWIN.

Zároveň upozorňuje na skutečnost, kterou si Češi neuvědomují tak jak by měli - Totiž nezbytnost recyklace vysloužilých elektrozařízení. „Často se bohužel stává, že si lidé nechávají již nefunkční spotřebiče v kůlnách, dílnách a podobně. Přitom ekologickou recyklací pračky můžeme opětovně využít 23 kilogramů železa, 9 kilogramů plastu, 22 kilo betonu,“ vysvětluje. „Z jediné pračky tak může vzniknout například 27 metrů železných trubek a 6,5 tisíce plastových sáčků.“

Historie praní prádla sahá k samým počátkům lidstva. Zpočátku se pralo v řece, prádlo se otloukalo o kameny a máchalo. Později se začaly používat plácačky a kolem roku 2800 př. n. l. mýdlo (do té doby totiž spadají první zmínky o něm).

V první polovině 18. století byla vynalezena valcha (vyráběla se ze dřeva, pálené hlíny, kamene, plechu nebo dokonce skla!). O století později už začaly vznikat první pračky, které byly tvořeny dvěma dřevěnými půlválci s lištami, které se proti sobě kývaly, a prádlo se mezi nimi třelo. Vyráběly se na zakázku v truhlářských dílnách a mezi jejich nejznámější tuzemské výrobce patřili ve své době Jaroslav Novotný z Moravských Budějovic a Eduard Leder ze Zábřehu.

Později začaly vznikat i jiné typy praček. Zvonová, kde se prádlo pralo proudem, který vytvářel zvon pohybující se nahoru a dolů. Práčová, kdy byla uvnitř bubnu umístěny výstupky různého tvaru a buben se ručně otáčel v úhlu 90 – 120 stupňů. Vířivé, kdy tzv. vířiče rozproudily v nepohyblivém bubnu mýdlový roztok. Následovala pračka elektrická a poté automatická. Ta dodnes funguje na principu vkládání prádla do bubnu, který se otáčí, prádlo je vynášeno nahoru a vlivem gravitace padá dolů. Tím dochází k průniku prášku a vody do látky.


Zdroj: ELEKTROWIN a.s. / Bison & Rose
ikonka: kamennyobchod.cz



19.08.2011 - redakce