Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Milovník adrenalinu a sci-fi Miroslav Žamboch



Úvodník: Spisovatel Miroslav Žamboch se během posledních let vypracoval mezi naše nejznámější autory, zabývající se fantasy a sci-fi. Dosud mu vyšly celkem tři romány (Na ostřích čepelí, Seržant a Bez Slitování) a tři povídkové sbírky (Poslední bere vše, Ostří oceli, Megapolis). Kratší prózy pak pravidelně publikuje v měsíčníku Pevnost a na různých internetových serverech.

Článek:

Již na první pohled tě určitě nelze zařadit do obecně uznávané škatulky psavců, kteří pouze sedí doma u počítače a tvoří své příběhy. Podle sportovní vizáže a letmého zhlédnutí tvých webových stránek budíš dojem, že by tě k podobnému „usedlému“ životu jen tak něco nedonutilo. Přeci jenom z našich spisovatelů asi jen málokdo běhá po horách a pravidelně se věnuje adrenalinovým sportům. Máš nějaké zajímavé zážitky z této oblasti?

Já bych jen upřesnil ty adrenalinové sporty. Pod tím si představuji paragliding, sjezdy na horských kolech, kaňoning a podobně. Já se jen rád projedu na kole, proběhnu, protáhnu na lyžích, adrenalin v tom je, ale tak akorát pro mě. A zážitek? Než poprvé v sezóně na kole spadnu, jsem nervózní. Ale jeden takový hezký pád si stále pamatuji. Před pár lety jsem jel hřebenovku po Česko – Slovenské hranici a podle mapy byl sjezd z hřebene vyznačen čtyřmi žlutými vykřičníky. Proč tam ksakru jsou ty vykřičníky nakreslené? Vrtalo mi to hlavou do doby, než jsem přeletěl přes řídítka, před očima se mi mihl talíř převodníku a pak jsme s kolem závodili, kdo bude dole dřív. Už jsem věděl, proč jsou tam ty vykřičníky. Moudřejšímu, než jsem já, by to asi došlo dřív.

Každé začátky jsou těžké. Dokážeš si ještě vzpomenout na svoje první literární pokusy?

Jasně, pamatuji. Byla to povídka psaná propisovačkou do sešitu na chmelu ve třetím ročníku na gymplu. Jmenovala se Vůně stroncia a pak jsem ji na tiskárně BT 100 napojené na ATARI 800 XL přes průklepák vytiskl a poslal do Zápisníku, kde ji samozřejmě neuveřejnili.

Do čtenářského povědomí jsi se zapsal třemi zajímavými povídkami o boji se zlem, zásadním zlomem se však stal tvůj román Na ostří čepelí, kde vede Koniáš výpravu za založením nové kolonie, která má výrazně vylepšit ekonomickou situaci obchodního impéria. Cesta do nového světa je draze zaplacena bezpočtem menších ústupků i mnohem větších obětí. Jak se s odstupem času díváš na tuhle knihu, jejíž zásluhou si získal zástup čtenářů netrpělivě očekávající tvůj další literární počin?

Hm, hm, Na ostřích čepelí. Na této knize jsem se spoustu naučil, sám po sobě ji přepsal/přepracoval, pak na požadavek vydavatele zkrátil. Dala mi spoustu práce, ale jsem s ní stále spokojený. Ne že bych teď nedokázal formulovat o poznání lépe, ale příběh sám, vnitřní cesty, které v jeho průběhu musí jednotlivé postavy proputovat, mi sedí. To bych nezvládl lépe ani dnes.

Koniáš (stejně jako mnozí další z tvých hrdinů) rozhodně nepatří ke klasickým představitelům fantasy – tedy šlechetným rytířům bojujícím s draky a podobnou havětí. Vzhledem k tomu, že jsi mu věnoval i samostatnou sbírku povídek Ostří oceli, kde provádí spoustu nepěkných věcí, chystáš ještě nějaké další pokračování jeho zajímavých osudů?

Určitě. Píše se mi o něm dobře, je to vzdělaný člověk s velkým rozhledem, který může glosovat svět, v němž žije. Mám tři další texty, krátkou, delší povídku a 160 stránkovou novelku. Nechávám ho v nich stárnout, z muže na stezce se mění v muže s velkou odpovědností, jeho nepřátelé jsou stále nemilosrdnější a mocnější, navíc se na jejich stranu staví čas, který jednou porazí i největšího z bojovníků. Další texty přibudou, podle chuti, inspirace...

Nájemný žoldák Bakly z tvé poslední knihy Bez slitování je také kapitolou sám pro sebe. Jako autor máš asi pro podobné pochybné existence lapené v nepěkných politických hrách slabost, že?

Ano. Je to hezký a zajímavý, nemyslíš?


Naposledy jsi zalovil ve svém archivu a společně s Palmknihami vydal „Megapolis“. Co jako autor vůbec říkáš na možnost „tisku na objednávku“, kdy si čtenář vybere knihy v elektronické podobě a nakladatel mu ji pak nechá vytisknout v jednokusovém nákladu?

Moc se mi to líbilo, ale tenhle projekt s nejvyšší pravděpodobností končí. Příčinou je časová nepružnost tiskáren. Bohužel oproti Západní Evropě a Spojeným Státům máme stále co dohánět.

Myslíš si, že i tudy by mohla v brzké době vést cesta pro mladé a talentované autory, kterým velká vydavatelství zavřela dveře? Přeci jen náš trh není v porovnáním se zahraničím příliš velký.

To nevím. Tisk malého počtu výtisků by maximálně mohl pomoci dílům oslovujícím malý počet čtenářů. Ne proto, že by třeba byla špatná, ale pro jejich velkou specifičnost.

Jaká kniha tě poslední dobou zaujala?

Ha. Za nízké ceny jsem si koupil několik knih pana Chandlera s oblíbeným Marlowem. I když už je dávno znám, přečetl jsem je znovu a líbí se mi ještě o poznání víc, např. Loučení s Lennonxem, Hluboký spánek, Sbohem buď lásko má. Potom se mi hodně oslovil Reynoldsův Odhalený vesmír, hard sci-fi dle mého vkusu. A mimo žánr bych zmínil Vystěhovalce, románovou epopej o osudu švédských zemědělských emigrantů, kteří v polovině předminulého století odjeli do Ameriky.

A na závěr ještě jedna krátká vsuvka. Na svých stránkách máš zvláštní sekci věnovanou vinařskému průmyslu. Můžeš nám doporučit něco dobrého?

Jasně. S ryzlinkem rýnským 2002 ze Znovínu Znojmo určitě nesáhneš vedle, pokud preferuješ malé vinaře tak mě zaujala Frankovka 2002 pozdní sběr lehce bariquovaná od pana Mádla. A v supermarketech mě příjemně překvapila moldavská vína, ať už Sauvignon nebo Cabernet Sauvignon, skvělý poměr cena – výkon.



(Více se můžete dozvědět na webových stránkách www.miroslavzamboch.cz ).



03.05.2004 - Milan Nerad