Příběh malé ubohé římské prostitutky, která přes všechna příkoří stále znovu doufá v lepší příští, stále dojímá přes více než padesát let od natočení. Již předtím Federico Fellini představil ubohou lidskou ženskou bytost v SILNICI a probudil divácké city a soucit. I titulní hrdinka Cabirie je společenský vyděděnec. Na rozdíl od Gelsominy v SILNICI, jejíž životní úděl dojímal křesťany (a o režisérovi se začalo mluvit jako o katolickém filmaři), Cabirie provozující nejstarší řemeslo světa již vzbudila nelibnost kléru, což však nic nebylo proti útokům na následující Felliniho film - na SLADKÝ ŽIVOT, k němuž se přidala i společenská smetánka, která se v něm poznala. Na opačné straně hodnot však stála filmová kritika, která "Cabirii" zahrnula svojí přízní doslova na celém světě a pak ji ocenili diváci, jimž film doslova učaroval.
Počáteční obavy z naturalizmu či tématu "na hraně" Fellini rychle rozptýlil svým poetickým pohledem i tím, že "Cabirii" pojímá jako moralitu, která sice odsuzuje společnost, ale v závěru přeci jen naznačuje paprsek naděje. Stejně jako v předchozích dílech neorealizmu kamera odkrývá nehostiný svět periferie ale tentokrát vedle realistického zobrazení jde dále. K životnímu příběhu přibývá víra v člověka, v porozumění a lásku, kterou je možno překonat životní příkoří.
Film připravoval Fellini již delší dobu. Postava Cabirie se již mihla v jeho prvním filmu BÍLÝ &SEJK a v šuplíku ležel také scénář o jedné prostitutce, kterou na pár hodin obšťastní slavný herec, scénář, který odmítla tehdejší hvězda italského filmu Anna Magnaniová. Ale teprve jedna skutečná prostitutka, s níž se režisér seznámil, dala filmu rozhodující životní rysy. A pak také osobní poznání bídy poválečné Itálie, kterou charakterizuje ve své knize FILM VELKÝCH NADĚJÍ Drahomíra Olivová: "Ve filmu o Cabirii jsou to noci kapitalistického velkoměsta: z periferních domečků, slepených z prkének a konzerv, vylézají večer jako brouci prostitutky a pasáci. Jsou jich desítky, stovky. Pod mosty, v parcích, na nárožích - všude postávají tyto symboly nikoli křesťanské pokory, nýbrž společenské nespravedlnosti. Je to smutná země prostitutky Cabirie! Čiší z ní necitelnost, pohrdání člověkem, zbytečnost lidí bez peněz. Je otřesný tento Felliniho film, výmluvný a přesvědčivý."
Úspěch filmu by nebyl možný bez její titulní představitelky - Felliniho manželky herečky Giulietty Masinové. Ta udivila již v SILNICI svým smutným pohledem, dojemnou bezbranností, odevzdaností osudu, ale zároveň zosobněnou láskou a soucitem. Její Cabirie není již tak bezbranná a odevzdaná osudu, je mnohem realističtější. Také více věří a doufá, že se její život jednou zlomí k lepšímu. Kdo jiný ji k tomu má pomoci, než muži, v jejichž city chce věřit. Oba dva ji však trpce zklamou a ona pochopí, že jim šlo jen o její tak těžko nastřádané peníze. Cabirie je postupně oloupena o vše co měla i o svou víru v člověka. Giulietta Masinová dokonale zpodobnila Cabirii jako symbol absolutního dobra a víry. Zoufalství, kdy se málem utopí v Tibeře, prchavé chvilky štěstí, zklamání - to vše herečka nepřekonatelně rozehrává. A když se na konci v její tváři ukáže znovu nesmělý, bezbranný úsměv, získá si divákovo ocenění úplně.
Giulietta Masina, François Périer
CABIRIINY NOCI stále patří k vrcholům Felliniho díla, byť jsou v paměti milovníků filmu možná překryty dalšími jeho slavnými díly počínaje následujícím SLADKÝM ŽIVOTEM. Velké mistrovství režiséra dokázalo udělat ze zdánlivě sentimentálního příběhu citlivý ženský portrét, zasadit jej do tehdejších společenských rozporů a navíc mu dát filozofický přesah a hloubku. CABIRIINY NOCI neztratily svoji sílu a podmanivost a při jejich sledování na televizní obrazovce se určitě dočkáte silného uměleckého, citového i lidského zážitku.
Foto: filmarena.cz, odaha.cz, fdb.cz
*********************************************************
CABIRIINY NOCI (Le nutti di Cabiria)
Itálie 1957, režie Federico Fellini,
uvádí ČT art v ůterý 23. února od 22,50 hodin