Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Sonet na zakázku



Úvodník: Zvláštní člověk!Tvrdil například,že s princem Hamletem to mohlo býti i jinak - více lidí mělo tehdy důvod zabít krále Claudia.Před prázdným hledištěm plakal,že dělá divadlo pro neexistující diváky, kde králem Claudiem může být,kdykoliv se mu zachce,ale se sonetem,který by byl jako od Shakespeara,mu nikdo nepomohl.&Sla jsem tmou prázdného hlediště úplně až k němu....

Článek:
........
Neplač - můj králi,není přec tvojí vinou,
že dobré nápady učínkem se někdy minou,
když múza nezbedná tvou mysl občas souží,
tak pěkné verše,jen tečky místo slov
si vskutku nezaslouží.

Nuž - jdu na to! Což mohu něco zkazit?
Zkusím se také s múzou trochu povyrazit,
a do příběhu patřím - na to vezmi jed!
Už od dob gymnazií,jen díky múze
jsem pro každého byla Ofelií.

Když pokus sladit s tvými slova má
tu vyjde dobře,
a příběh tečkovaný jimi spravím,
snad nebude ti vadit
když se nepředstavím?

Od ženy - byť mně neznámé - já poctěn jsem,
když těm,co spíše čekal bych,
nestačila má slova,
by pomohli mi do příběhu vnésti rým,
a mohl by být libě převyprávěn znova.

Vždyť tehdy žádný důkaz neměli,
ni svědka, co by svědčil.
Komplexy z mládí možná
autor příběhu si léčil,
snad za hrst zlaťáků vsunutou mu do kapes,
a na mně tudíž zbylo,vylíčit přesně,
jak to tenkrát bylo.

A i když zklamán jsem,
já přesto promluviti musím
jen prosím - shovívavost -
neboť za účinků vína slova zkusím.

Co mužů, které bratr v bojích pro vlast ved,
mu hurá!! hulákalo jásavými slovy,
že za tou slávou nelze uvidět,
jak v opuštěných ložích pláčou vdovy.
Ta žena v příběhu též poznala žal jako vdova,
a myslíš, její utrpení bývalo by menší snad,
kdyby jen v boji hrdinný princ Hamlet pad?
I slova útěchy jsou vždycky - jenom slova.

Cukrátka sladká o cti a slávě
věší se,jako čestný kříž,
však umí v loži hřát,
když skrytý klam za slovy odložíš?
Těla namísto slasti cítí jen
chlad a prázdnotu,jenž zbývá nám,
když v patách smrt si píská na notu,
a smrt je vždycky rovná
ve svých důsledcích!

Jsou na tom stejně - nevinný i vrah,
odsouzenec k žaláři, i člověk svatý,
i ze dna pohárů odráží se škleb a smích
a proto pohár ať je stále vyrchovatý!

Pokračuj dál - můj králi
aniž čímkoliv snad odradit se nech,
věříš,že vytuším těch událostí běh,
nad proradností světa
než ti oschne pláč?

Světlo v svět!Však horší,nežli světobol
je světská sláva. Pomník chci míti tam,
kde černý havran skřehotává,
a příběh nedopovím, vy sebestřední šneci!
Do ulit pěkně zalezte,
a v tichu přežvykujte svoje věci.

Já dále budu vládnout perem svým zas sám,
prince teď nazpět k jeho otcům posílám,
by klid moh svojí duší dát -
je konec trápení a bolu.A co se Ofelie týče?
Odlétá také k nebes výšinám,
konečně po smrti už smějí zůstat spolu.

Alespoň přijmi hold - můj králi,
od náhodné své posluchačky vděčné,
a potlesk,co tady nemohl bys čekat ani,
dovol mi, připojit se k tvému rozjímání -
vždyť světské trápení nebývá nekonečné.

Pro nepřítomné diváky hraješ-li ty,
pro neexistující čtenáře já zase píšu,
a ke tvým slovům obdiv pocítila jsem -
neboť zní přesně,jak z pera
samotného pana Williama,

však zase dál, a už navždy
zůstanu - tvá neznámá...


Foto: wikimedia.org


25.04.2013 - Dagmar Hermannová