Přestože Běsné město je první kniha Dany Ruskové, čtenářům fantasy není tato autorka neznámá. Exceluje v povídkové tvorbě, kterou publikovala v Pevnosti, Ikarii a XB-1 a v posledních letech ji vídáme v soutěži Vidoucí, probojovala se do Ikara i CKČ a v roce 2010 vyhrála v Žoldnéřích fantazie. Není tedy nijak překvapivé, že svou prvotinu vydává u Strak na vrbě.
Alternativní vesmír této knihy nám ukazuje město Brrno plné strašidel, jejichž excesy (ale i ty lidské) řeší místní policejní sbor. Každá ze sedmi povídek nás přivede k jinému detektivnímu příběhu s cynickým, protivným Sankem v hlavní roli. Ostřílený policista se sice tváří jako drsňák, ale má i své vysloveně kladné stránky a čtenář si ho rychle oblíbí. Tahle postava je sice hrozné klišé, a navíc jeho drsná brněnština zní místy spíš směšně, ale atmosféra příběhů dokáže tak nadchnout, že není problém mu to odpustit. Abychom se nenudili, jsou některé z příběhů vyprávěny Sankovými přáteli, a můžeme si tak kapitána prohlédnout ze všech možných úhlů. Jsou to ale detaily, které tuto knihu dělají nejzajímavější. Propracovanost mytologie, popisy, které oscilují od stroze jednoduchých po lyrické, vedlejší události a postavy, které dávají Brrnu život. V tomhle městě žijí obyčejní lidé vedle monster a jediné, co je může před nimi ochránit, je nepočetný policejní sbor. No, ano, zní to jako naše všední realita, ale vaše sousedka bude nejspíš jen protivná baba, ne čarodějnice. Přestože zákon na internaci divokých už byl zrušen a kouzelné se s běžným snaží sžívat, působí Brrno nerudně, nespokojeně, naštvaně a místy melancholicky. Na takovémhle místě má všechno svou minulost, svou duši a jen málokdy se zdá, že by někdo s optimismem očekával světlé zítřky.
Za velmi podařenou považuji obálku a ilustrace Milana Fibigera. Až Saudkovsky klasické perokresby krásně sednou ke svébytné syrovosti jednotlivých příběhů. Snad jen škoda, že ilustrátor nerespektoval autorčino hraní si s místními názvy, takže na obrázku je místo &Spilbork napsán &Spilberk. Co je pak úplně nepochopitelné, je obrázek upíra, který jako kdyby z oka vypadl jednomu pubertálnímu krvesajovi blikotajícímu na slunci.
I přes výtky, které vůči této knížce mám, jsem přesvědčena, že pro českého čtenáře je to lepší čtení než Lukjaněnkova Noční hlídka. Jednotlivé povídky jsou napínavé, dobře vypointované a velmi dobře napsané. Jemná hlavní linie, která se táhne celou knihou, je celkem sympatická a dává krásný důraz na závěrečnou část. Tam nám také autorka naznačí, že by teoreticky mohlo následovat pokračování Běsného města, které bych si určitě koupila.