Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Karel Štorkán: Pět žen Rudolfa II.
Úvodník: Milovník historie takovému titulu neodolá. Naladí ho už první dvě slova: „pět žen“, jméno císaře je pouhým upřesněním. Každý bezpečně ví o jedné – oficiální – milence tohoto Habsburka, Kateřině Stradové. Kdo byly ty zbývající? Čtenář nedočkavě otevírá knihu a dává se do čtení o milostných poměrech v rudolfinské Praze.
Článek: První kapitoly jsou, oproti očekávání, spíš erotické, než historické. Na tuhle možnost anotace nijak neupozorňuje, naopak slibuje rychlou exkurzi do habsburské politiky, ale co by člověk mohl chtít od pěti povídek, jejichž hlavní postavou se stává císař obklopený levobočky a trpící syfilidou?
První text, zabývající se vztahem mladého Rudolfa a španělské královny Juany, sice potěší úžasnými popisy krajiny, při bližším pohledu je však povrchní a jaksi nepropracovaný. Jediným cílem budoucího císaře není nic jiného, než dostat Juanu do postele, jinak se to snad ani nazvat nedá. Další kapitola vypráví o mladé Janovance Gině Pavezové. Rudolf II. se tu chová jako zamilovaný mladík – pěkný obraz s ním dělá divy – a s dívkou se seznámí při jednání o koupi jejího portrétu. Že spolu skončí v pronajaté komůrce v šenku, je něco jiného. Třetí a snad i nejdelší příběh je věnován zmíněné Kateřině Stradové. Autorův styl se najednou zásadně mění a okrajově se zmiňuje také o Rudolfových nemanželských dětech; zvláštní důraz klade na dona Julia Cesara d´Austria, tedy &Síleného Julka. Od čtvrtého příběhu – o vdově Marii z Pernštejna – ubývá povrchnosti i erotických scén, císař s milenkami v ložnici probírá politiku i své neúspěšné boje s Turky a nedostatek financí. Přesto se povaha hrdinek nemění. Paní z Pernštejna je alespoň urozená dáma, poslední Rudolfova partnerka – Vanda Rucká - je však manželkou panovníkova služebníka. Císař by si s ní začít mohl, proč by ne, ale že by na něj měla takový vliv a natolik se těšila jeho úctě, je poněkud nereálné.
Zvláštním způsobem na čtenáře působí změna autorova stylu. První polovina knihy působí, jako by ji psal nevybouřený mladík, kterému milostné aféry vyloženě působí potěšení. Naopak ve druhé části &Storkán klade důraz na politiku, válečné výpravy a nejrůznější dvorské zábavy. Jistý vliv na to může mít Rudolfův věk, jímž se však nedá objasnit všechno. Nejen celkový dojem, ale také promluvy jednotlivých postav – jednou mluví šroubovaně jako z Jiráska, jindy jsou až příliš moderní – dávají tušit, že autor bude začínající a titul bude jeho debutem. Tomu však odporuje seznam knih, které mu dosud v nakladatelství &Sulc-&Svarc vyšly.
Pět žen Rudolfa II. by mělo být ukázkou doby vlády císaře alchymistů. Tolik se alespoň čtenář dozví z anotace, samotný obsah ho ovšem poněkud zklame. Do děje se nezapojí všechno postavy, které jsou v rudolfinské Praze proslulé, což se v dobových souvislostech –dá ještě pochopit, objevují se však také některé jen těžko uvěřitelné skutečnosti. Možná Karel &Storkán pracuje s jinými zdroji, než jaké má běžný smrtelník k dispozici, možná v hojné míře využívá autorskou licenci, která mu dovoluje do textu zakomponovat dobové zajímavosti, jež by jinak nemohl využít. Zda je to dobře, nebo ne, si už musí posoudit každý čtenář sám…
Ukázka z knihy:
„Milosti, nechcete se natáhnout v naší ložnici?“ zeptala se. „Vidím, že jste unavený. Nic vám v tom přece nebrání.“
Nejdřív roztržitě sáhl po sklence vína, ale pak ji nedopitou opět odložil.
„To není špatný nápad, moje milá.“
Kateřina přikývla a bylo na ní vidět, že ji těší, že císař přijal její návrh s jistým zadostiučiněním.
&Storkán, K.: Pět žen Rudolfa II. Praha: &Svarc-&Sulc 2011, s. 85.
25.07.2013 - Lenka Martinková