Samotný příběh začíná ještě za vlády otce hlavního hrdiny – knížete Břetislava a jeho manželky Jitky. Mladý Vratislav je jejich druhorozeným synem, a proto jsou jeho naděje na knížecí stolec mizivé. Místo musí ponechat staršímu Spytihněvovi, jak si žádá Břetislavova poslední vůle. Teprve po smrti bratra má možnost ujmout se vlády v zemi. Zatím však nepřijde ani on ani jeho mladší bratři zkrátka – stávající kníže moudře zakládá moravská údělná knížectví: Olomoucké, Znojemské a Brněnské, kam svoje mladší syny takticky odklízí. Podělit mezi čtyři mocichtivé mladíky tři údělná knížectví, navíc podléhající pražskému knížeti, není nic jednoduchého, ale vše vyřeší jistý incident, po němž se Jaromír na přání otce musí dát na církevní dráhu. O jeho spokojenosti se nedá v žádném případě mluvit; přestože se zdá, že Břetislav problémy do budoucna vyřešil, opak je pravdou a Jaromír se neváhá o svoje dědictví po otci kdykoli přihlásit.

Po čase vláda připadá Vratislavovi. Předchází tomu několik epizodek, včetně jakéhosi dobrovolného vyhnanství v Uhrách, kde se poznává se svojí budoucí ženou a kněžnou Adlétou. Touto částí knihy se neustále vinou dlouhé boje – ať už po boku manželčina otce, uherského krále, nebo v čele vlastních vojsk proti vzpurným mladším sourozencům. Už v tu dobu se z některých náznaků čtenář dozvídá to, co zná z hodin dějepisu: kníže Vratislav se stane králem. Panovník v tom má jasno – je to jen dobře míněná, ničím nepodložená lichotka. Jak by on, kníže z malých a neznámých Čech mohl být králem? Je sice dostatečně ambiciózní, ale…

K životu vládce neodmyslitelně patří politika. Spolu s poselstvy tak má čtenář možnost podívat se do Německa k císařskému dvoru, nechybí však ani návštěva u polského krále, nebo v už zmíněných Uhrách.  Vratislav ovšem není žádný despotický panovník, snaží se vládnout spravedlivě a podle zákona, přestože někdy nechá hněv cloumat svým majestátem. Pokud zrovna nemá příliš panovnických povinností, chová se jako milující otec a to překvapivě i ke svým nemanželským dětem a jejich neurozenýmm matkám. Možná si autor hrdinu svého románu trochu idealizuje, na druhou stranu, o soukromém životě panovníků dobové letopisy mlčí, tak proč by alespoň něco málo nemohla být pravda?
Kniha podává nejen zajímavý obraz Evropy ve druhé polovině 11. Století, ale také ukazuje život tehdejších lidí- stejnou měrou se věnuje vládnoucí vrstvě i poddaným, takže čtenář v závěru získá ucelený přehled ve vývoji Čech za vlády prvního přemyslovského krále.

Ukázka z knihy:
„Kde bereš tu drzost rozhodovat v mém knížectví?“ ptal se Vratislav přísně.
„Církevní právo platí všude,“ odpověděl stejně chladně papežský nuncius. „V celém křesťanském světě! Ta žena je čarodějnice a protivila se víře!“
„Ta žena je především moje poddaná. Až se trochu vzpamatuje, vyslechnu ji a rozhodnu o vině!“
„Nelze měnit rozsudek jeho svátosti římského papeže!“
„Tak on tu byl i papež?“ optal se posměšně Vratislav.
„Víš dobře, jak to bratr Anselm mínil,“ chlácholil ho opat. „Jako papežský nuncius má právo jednat jménem jeho svatosti.“
 
Vondruška, V.: Mezi tiárou a orlicí
Brno: Moravská Bastei MOBA 2006