Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Lucrezia Borgia – dcera ďábla



Úvodník: Jak charakterizovat vládu papeže Alexanra VI., tedy Rodriga Borgia? Co je pravdy na děsivých zkazkách, které se o jeho rodu vyprávějí ještě dnes? Nebo jak to viděla jeho dcera – Lucrezia Borgia? I na to se pokouší odpovědět román Lucrezia Borgia – dcera ďábla, vydaný nedávno v nakladatelství Alpress.

Článek:
Příběh začíná vyprávěním o událostech, které předcházely hrdinčině svatbě s aragonským mladíkem, vítaným spojencem její rodiny. Přesto se od Lucrezie jako od poslušné a oddané dcery očekává bezmezná podpora rodiny. A ona? Podporuje svého manžela a snaží se ho všemožně bránit. Může něco takového rodina dopustit? Není jednodušší se nepohodlného spojence zbavit tak, aby rod nikdo nemohl podezřívat? Lucrezia však hrozící nebezpečí včas odhalí. Nezbývá jí, než prchnout do bezpečí. Kdy k tomu ale nastane příhodná chvíle, aby neohrozila svoje okolí víc, než je nutné?
Čas se krátí a o život jde všem, kdo si rod Borgiů nějak znepřátelili. Stačí nepatrné podezření a člověk se ocitne na seznamu pozvaných hostů, kteří po večeři umírají na záhadnou nemoc.
Román je psaný v ich-formě právě z pohledu mladé Lucrezie Borgii, což překvapí především proto, že autorem je muž – americký spisovatel a scénárista M. G. Scarsbrook.

Přes všechny klady kniha působí nepropracovaným dojmem. Děj připomíná houpačku, která se jednou vychýlí na tu a podruhé na onu stranu. Jednou má člověk pocit, jako by četl mistrovské dílo, o několik stran později ovšem iniciativu převezme autor začínající a nezkušený, napíše několik stran a rukopis vrátí mistrovi, aby příběh dovedl do zdárného konce.  Občas čtenáře dokonce napadá, jestli si Scarsbrook neukousl příliš velké sousto.
Zmíněná nevyváženost není výjimkou,ale zvyknout se dá na všechno. Po čase člověk knihu přímo hltá, nemůže se dočkat, jak příběh dopadne. Ledasco se sice dá předvídat, ale co kdyby ještě došlo k nějakému nenadálému zvratu?
Také v případě knihy jako je příběh o Lucrezii Borgii, platí, že konec dobrý, všechno dobré. Na několik posledních kapitol štafetu převzal autor-mistr a příběh dovede k dokonalému, byť možná trochu rozvláčnějšímu konci.

Ukázka z knihy:
„Ale kryjete vraždu, a nejste tedy o nic lepší než vrah samotný!“
Rozhlédl se, aby se ujistil, že nás nikdo neposlouchá. Naléhavě zašeptal: „Přinutili mě k tomu, nechápete? Měl jsem důkazy, velice pádné. Ale šlo mi o život! Nikdo mě nepodplatil!“
(…) „Proč? Kam všechny důkazy směřovaly?“


Scarsbrook, M. G.: Lucrezia Borgia – dcera ďábla
Frýdek-Místek: Alpress 2013



06.10.2013 - Lenka Martinková